Srdeční tep cyklisty Tour de France: od 27 až po 185 tepů za minutu

Když jsem poprvé viděl data ze srdečního monitoru profesionálního cyklisty jedoucího Tour de France, chvíli mi trvalo, než jsem to zpracoval. Klidový tep 27 tepů za minutu. To je hodnota, která by v nemocnici pravděpodobně spustila alarm. U elitního vytrvalce je to jen doklad toho, co roky správně dávkované zátěže dokáží se srdcem udělat.

Cycling Weekly ve svém článku věnovaném fyziologii závodníků Tour de France uvádí, že klidová srdeční frekvence profesionálního cyklisty je méně než poloviční oproti hodnotám běžného dospělého muže. Průměrný zdravý muž má klidový tep někde mezi 60 a 80 údery za minutu. Profesionál klidně pod 30. A během závodní etapy se to samé srdce dostane až na 185 tepů.

Co se děje se srdcem po letech vytrvalostního tréninku

Tohle rozpětí, od 27 do 185 tepů, není náhoda ani genetická loterie. Je to přímý výsledek adaptace, která probíhá při stovkách hodin v aerobním pásmu. Srdce se chová jako každý jiný sval: reaguje na tréninkový podnět. Jenže u srdce ta adaptace není jen o síle, ale především o objemu. Levá srdeční komora se zvětší, při každém stahu vypumpuje více krve a klidový tep proto může klesnout hluboko.

Cyklisté na Tour de France potřebují pravidelné monitorování, aby bylo jasné, že vše funguje správně, jak Cycling Weekly k tomuto tématu poznamenává. Tohle platí i pro závodníky na nižší úrovni, kteří se o svou srdeční frekvenci příliš nezajímají, dokud se neobjeví problém.

Z praktického hlediska je důležité rozumět zónám. Většina trenérů pracuje se systémem pěti nebo šesti zón srdeční frekvence. Zóna 1 a 2, tedy přibližně 50 až 75 procent maximálního tepu, je základ aerobního rozvoje. Tady vzniká ta "základna", o které mluvíme při zimní přípravě. Zóna 3 je území, kde se hodně rekreačních cyklistů zbytečně zdržuje: příliš intenzivní na skutečnou regeneraci, příliš lehká na výrazný výkonnostní podnět. Zkušení závodníci tuto zónu cíleně minimalizují.

Zóny 4 a 5 jsou domovem intervalového tréninku. Tady, těsně pod a nad prahem laktátu, se buduje závodní výkonnost. Na Tour de France se závodníci do těchto pásem dostávají při každém stoupání nad určitý gradient, při sprintech a při dlouhých úniku z pelotonu.

Jak prakticky monitorovat tep a co z dat vyčíst

Pro závodníka, který se chce zlepšovat, není hrudní pás ani chytrý cyklopočítač zbytečný luxus. Monitoring srdeční frekvence dává tréninkový deník do kontextu, který pouhý záznam kilometrů nedokáže poskytnout.

Tady jsou konkrétní věci, na které se při analýze dat dívám u svých svěřenců:

• Klidový ranní tep: pokud je o 5 a více tepů vyšší než obvykle, tělo signalizuje přetížení nebo začínající nemoc.
• Průměrný tep při standardní tréninkové jízdě: pokud stoupá při stejném výkonu ve wattech, srdce pracuje hůř, než by mělo.
• Maximální dosažený tep při maximálním úsilí: tato hodnota se s věkem mírně snižuje, ale u trénovaného závodníka zůstává stabilní po celou sezonu.

Závodníci Tour de France mají k dispozici sportovní vědce, kteří tato data zpracovávají každý den závodu. Pro nadějného českého závodníka to znamená jedno praktické doporučení: nauč se číst svá vlastní data. Cyklopočítač s GPS a srdečním monitorem dnes stojí zlomek toho, co profesionální tým investuje do analýzy, ale základní informace ti dá stejné.

Cycling Weekly ve svém přehledu tréninkových přístupů upozorňuje na to, že tréninkové adaptace jsou závislé na výzvě, ale pouze tehdy, pokud regenerace drží krok. To je věta, která by měla viset v každé šatně. Přetížení bez adekvátního odpočinku nevede k vyšší výkonnosti, vede k stagnaci nebo zranění.

Periodizace tréninku, tedy plánování zatížení a odpočinku v týdenních, měsíčních a ročních cyklech, je nástroj, bez kterého profesionální cyklisté na Tour de France vůbec nejsou. Základní princip je jednoduchý: tři týdny postupného navyšování zátěže, jeden týden výrazného snížení. V tomto regeneračním týdnu klidový tep klesne, výkon na kole se zvýší a tělo se skutečně adaptuje na předchozí tréninkový podnět.

Pro závodníka, který se pohybuje na české nebo slovenské amatérské nebo juniorské scéně, platí stejné fyziologické zákonitosti jako pro závodníka Tour de France. Rozsah tepové frekvence bude podobný. Adaptace probíhá stejnými mechanismy. Rozdíl je v objemu, intenzitě a preciznosti plánování.

Pokud tvůj klidový ranní tep dlouhodobě neklesá pod 55 tepů při pravidelném tréninku, je to signál k zamyšlení nad strukturou tréninku. Není to katastrofa, ale je to prostor pro zlepšení. Možná je podíl nízkointenzivní práce příliš malý. Možná je regenerace podcenění. Možná obojí.

Závodníci Tour de France jsou z hlediska srdeční frekvence fyziologické extrémy. Ale jejich příběh je v principu stejný jako příběh každého vytrvalce, který trénuje chytře a trpělivě. Srdce reaguje na správný podnět. Vždy.

Pokud tě zajímá, jak nastavit tréninkové zóny podle vlastního tepu nebo jak interpretovat ranní klidovou frekvenci v kontextu tréninku, je to téma na samostatný článek. Data ze srdečního monitoru jsou jen tak užitečná, jak dobře jim rozumíš.