Tour de France bojuje s extrémními teplotami: jak se s horkem vyrovnávají profesionálové

Léto 2026 na jihu Francie a ve Španělsku vypadá jinak než dřív. Řeky vysychají, pyrenejské svahy hoří a Tour de France čelí podmínkám, které dřív nebyly součástí závodního scénáře. Organizátoři zkrátili 9. etapu o 30 km na 155,5 km, protože odpolední teploty měly přesáhnout 41 °C. V cíli 5. etapy v Pau, kde teploměr ukázal 40 °C, hasičský sbor mlžil diváky vodou. Tohle není obyčejné závodní horko. Toto je jiná kategorie.

Čeho si jako silničář všimnu hned: organizátoři závodu stále plánují etapy tak, aby jejich cíl vycházel kolem 17:30, tedy do hlavního vysílacího okna. Jenže to je zároveň nejteplejší část dne. Matteo Trentin z Tudor Pro Cycling navrhl, že by etapy měly v budoucích ročnících startovat dříve, kdy je vzduch chladnější. Zdravý selský rozum plus závodní zkušenost v jedné větě.

Co dělají profesionální týmy a co z toho plyne pro nás

Teamový lékař Red Bull-Bora-hansgrohe Samuel Fisser to říká bez příkras: "Každý rok je tepleji a tepleji. Hodně se soustředíme na chlazení a kvalitu spánku, protože pokud jezdci dobře spí, mají výrazně nižší riziko onemocnění." Tenhle výrok zasazuje věc do správného rámce. Výkon v horku nestojí jen na tom, co děláte ve dne na kole. Stojí na tom, co tělo zvládne v noci regenerovat.

Konkrétně: jezdci před startem horkých etap oblékají chladící vesty, aby snížili tělesnou teplotu před výkonem. Jde o pasivní termoregulaci, která dává organismu větší tepelnou rezervu pro samotný závod. Vědecky jde o snížení core temperature, tedy teploty jádra těla, o desetiny stupně před startem. V praxi to znamená minuty navíc, než přijde přehřátí.

Red Bull-Bora-hansgrohe šel ještě dál. Před 4. etapou monitoroval teplotu každých několik kilometrů trasy. To není jen závodní pečlivost, to je metodický přístup, jakým se dnes dělá moderní silniční cyklistika. Věděli, že po většinu trasy bude přes 37 °C a jen na jednom místě teplota klesne na 32 °C. S takovými daty lze upřesňovat strategie hydratace a dávkování úsilí ve wattech.

Tadej Pogačar, lídr závodu, přiznal bolest hlavy ze 40stupňového vedra na startu 4. etapy v Carcassonne. To říká hodně. Ani nejlepší silniční závodník planety není imunní vůči horku. Pokud Pogačar dostane v horku bolest hlavy, pak hobby jezdec jedoucí 120 km po Katalánii bez plánu hydratace dostane horkou mnohem dřív.

Aklimatizace, stravování a pitný režim v praxi

Profesionální týmy na Grand Tours přijíždějí do tepelně náročných oblastí s předstihem. Aklimatizace na horko trvá fyziologicky přibližně 10 až 14 dní. Tělo v tom období zvyšuje objem krevní plazmy, snižuje práh pocení a zefektivňuje termoregulaci. Pro hobby jezdce to znamená jedno: přijet do Španělska v neděli a v pondělí vyjet na přechod průsmyku je špatný plán.

Spolehlivá metoda aklimatizace, kterou využívají i profi týmy v přípravných táborech, je postupné zvyšování délky a intenzity výkonů v horkém prostředí. Prvních několik dní kratší výjezdy, nižší kadence, menší watty. Tělo si musí zvyknout na to, že kromě svalů ochlazuje i kůži, a to vyžaduje větší průtok krve na periferii. Srdce pak pracuje víc i při stejném výkonu.

Co se týče výživy: v horku klesá chuť k jídlu a žaludek hůř snáší pevnou stravu. Profi závodníci přecházejí ve horkých etapách víc na tekuté zdroje energie, gely a sportovní nápoje s elektrolyty. Ztráty sodíku pocením jsou při teplotách nad 38 °C výrazně vyšší než při jízdě v 22 °C. Pít čistou vodu nestačí, tělo potřebuje minerály, jinak hrozí hyponatrémie, tedy nebezpečný pokles sodíku v krvi.

Praktický závodní zvyk: láhev s vodou se v horku nedrží jen na pití. Voda na týmovém autě se lije na zátylek, zápěstí a pod helmu. Tyto body jsou efektivní pro ochlazování, protože v jejich blízkosti probíhají velké cévy. Vědomé chlazení zvenčí kombinované s příjmem tekutin zevnitř je základ termoregulační strategie na závodě.

Bingen Fernández, sportovní ředitel Cofidisu, pojmenoval kontext celé věci jinak než ostatní: "Děláme věci, abychom ochladili tělo, ale měli bychom dělat věci, abychom ochladili planetu." Tohle není jen rétorika. Tour de France 2026 startovala v Barceloně a za 21 etap najede 3 333 km, přičemž celkové převýšení dosahuje 54 540 m. Velká část trati vede právě oblastmi, kde jsou letní teploty rok od roku vyšší.

Pro český peloton, ať už amatérský nebo ten hrstky profesionálů v mezinárodním poli, platí stejné fyzikální zákony jako pro Pogačara. Horko zpomaluje, dehydratace ničí výkon a bez plánu se z radostné jízdy po Provence nebo Mallorce stane boj o přežití. Přijet na soustředění s chladícími vestami, naplánovat výjezdy na ráno, mít v kapse elektrolytové tablety a nešetřit vodou na tělo. To jsou věci, které dělají profesionálové. A fungují.

Organizátoři Tour měli v záloze i krajní řešení: ASO diskutovalo o možnosti zrušení etap, pokud by teploty přesáhly 44 °C. K tomu nakonec nedošlo, ale fakt, že taková možnost vůbec padla na stůl, ukazuje, jak vážně jsou podmínky letošního ročníku brány. Silniční cyklistika si vždy zakládala na překonávání limitů. Klimatická situace ale nastavuje nové podmínky, se kterými se musí vypořádat závodníci, organizátoři i fanoušci.