
Seixas v horách: co se český talent může naučit od francouzského teenagera
Petr Hájek ·
Každý rok Tour de France přinese jednoho závodníka, od kterého nejde odtrhnout oči. Letos je to teenager Seixas, který podle Cyclingnews míří do svého vůbec prvního vysokohorského úseku závodu s reálnými ambicemi na celkové pořadí. Tým kolem něj označil tento moment za klíčový okamžik prvního týdne závodu. To samo o sobě leccos říká o tom, jak jeho koučové riziko spočítali.
Mě jako trenéra ale zajímá jiná otázka. Jaký typ přípravy takového závodníka na tohle připravil? A co z toho může vzít český nebo slovenský junior, který taky jednou chce do hor?
Co horská etapa skutečně prověří
Tour de France 2026 zařadila například 6. etapu z Pau do Gavarnie-Gèdre jako jeden z prvních závodních dnů, kdy pyrenejský terén závodníky opravdu prověří. Co taková etapa skutečně prověří, není jen aktuální poměr wattů na kilogram. Je to kumulovaný stres po pěti závodních dnech, spánkový dluh, mikropoškození svalů z předchozích sprintů a kopců. Tělo na to reaguje úplně jinak než u čerstvého závodníka v únoru na soustředění.
Proto se v přípravě mladých závodníků tolik mluví o periodizaci. Nestačí najet hodně kilometrů. Musíte najet správné kilometry ve správný čas. Klasický model, který používám u svých svěřenců, staví první blok jara na aerobní základně, tedy na práci v zónách 2 a 3 tepové frekvence, kde tělo spaluje tuky a buduje mitochondriální kapacitu. Teprve na tomhle základu dává smysl přidat intenzitu.
Horský závodník, který tohle přeskočí a rovnou skočí do intervalů, si rychle vybuduje špičkový výkon, ale v třetím týdnu Grand Tour nebude mít z čeho čerpat. Jenže právě tahle chyba je u nás mezi talenty stále běžná. Závodit chceme hned, trpělivost s bází nám nejde.
Jak evropské školy přistupují k rozvoji horských talentů
Francouzská a španělská škola mají jednu věc společnou: strukturovaný přechod z juniorské kategorie do Under-23 se silným důrazem na horské soustředění. Závodníci stráví na výšce 1 500 až 2 000 metrů nad mořem klidně tři týdny v kuse, ale pozor, ne proto, aby tam dřeli intervaly. Jde o adaptaci. Tělo si musí zvyknout na nižší parciální tlak kyslíku, erytropoetin stoupne přirozeně, objem krve se zvýší.
V Česku a na Slovensku tenhle model historicky narážel na geografii. Nemáme Pyreneje za rohem. Nejbližší rozumná výška jsou Alpy nebo Dolomity, kam se musí dojet. To je logistika, peníze, čas. Výsledkem bylo, že naši závodníci šli do hor poprvé až na závodě, ne na soustředění. Rozdíl je obrovský.
Dnešní generace má naštěstí lepší podmínky. Kluby jako AC Sparta Praha cyklistika nebo Elkov-Kasper posílají juniorské výběry do hor pravidelně. Ale metodika pořád kulhá za tím, co vidíme ve Francii nebo Španělsku. Tam se vysokohorský trénink nepovažuje za bonus, ale za základ přípravy každého závodníka s ambicemi na etapové závody.
Seixas je přitom francouzský talent, ne španělský, jak by se mohlo zdát podle jména. Sportovní ředitel jeho týmu Julien Jurdie označil tuto vysokohorskou etapu za klíčový moment prvního týdne a první skutečnou prověrku celkového pořadí Tour. Ani výjimečný talent nezbaví závodníka tohoto prvního kroku. Musí si ho prostě odkroutit.
Co z toho plyne pro tréninkové plány
Jako trenér bych řekl, že nejcennější lekce ze Seixasova příběhu pro naše talenty není „věř si víc" ani „bojuj o celkové pořadí". Je to věc prozaičtější: systematická příprava na specifické nároky horského terénu začíná dávno před závodem.
Konkrétně to znamená tři věci. Za prvé, dlouhé výstupy v aerobním pásmu. Mluvíme o stoupáních trvajících 30 až 60 minut, kde závodník drží tepovou frekvenci na horní hranici zóny 2, tedy zhruba 70 až 75 procent maximálního tepu. Tohle nebuduje formu viditelnou na závodě příští víkend, ale fundament, který drží ve třetím týdnu Grand Tour.
Za druhé, simulace kumulované únavy. Klasická tréninková chyba je testovat závodníka vždy odpočatého. Reálný závod vypadá jinak. Třetí den bloku, kdy jsou nohy těžké a hlava se nechce soustředit, je přesně ten moment, kdy se oddělí závodníci s pevnou bází od těch, kteří stavěli jen na formě.
Za třetí, a to bývá opomíjeno, nutriční strategie na výjezdu. Hory jsou energeticky náročné způsobem, který plošina nereplikuje. Závodník musí vědět, kdy a kolik sacharidů přijmout, aby udržel výkon bez gastrointestinálních problémů. Tenhle trénink se taky trénuje, nestačí to číst v příručce.
Tour de France 2026 probíhá od 4. července do 26. července, přičemž závod startuje v Barceloně a vrcholí tradičně na Champs-Élysées v Paříži. Závodníci mají před sebou etapy přes Pyreneje i Alpy, přičemž například 19. etapa míří na Alpe d'Huez. Pro Seixase i pro každého, kdo ho sleduje s tužkou nad zápisníkem, je to ideální učebnice.
Horské etapy Grand Tour nejsou záhadou. Jsou výsledkem práce, která se odehrála měsíce před závodem. A právě tahle práce je to, čemu se věnuju s každým závodníkem, který ke mně přijde s ambicemi. Seixasův příběh na letošní Tour nám připomene, jak se tahle rovnice počítá v reálném čase.
Časté dotazy
- Proč je první vysokohorská etapa pro mladého závodníka tak zásadní?
- Sportovní ředitel Seixasova týmu Julien Jurdie ji označil za klíčový moment prvního týdne a první skutečnou prověrku celkového pořadí. Hory po pěti závodních dnech testují kumulovanou únavu, ne jen aktuální výkonnost.
- Kdy a kde startuje Tour de France 2026?
- Tour de France 2026 probíhá od 4. července do 26. července, startuje v Barceloně a končí na Champs-Élysées v Paříži. Trasa zahrnuje etapy přes Pyreneje i Alpy, včetně výjezdu na Alpe d'Huez v 19. etapě.
- Jak by měl mladý závodník trénovat na horské etapy?
- Základ tvoří dlouhé výstupy v aerobním pásmu (zóna 2, přibližně 70 až 75 procent maximálního tepu) trvající 30 až 60 minut. K tomu patří simulace kumulované únavy v tréninkovém bloku a nácvik nutriční strategie přímo při výjezdu.
- V čem zaostává česká a slovenská příprava horských závodníků za francouzskou školou?
- Geografická nevýhoda způsobila, že čeští a slovenští závodníci historicky absolvovali první horský zážitek až na závodě, ne na soustředění. Francouzská a španělská škola naopak staví tří až čtyřtýdenní vysokohorská soustředění ve výšce 1 500 až 2 000 metrů nad mořem na základ přípravy, ne na bonus.



