Pogačar překonal Froomeův rekord: kdo je další na řadě?

Když jsem poprvé viděl Pogačara útočit na Col du Tourmalet v 6. etapě letošní Tour, pomyslel jsem si, že tenhle kluk prostě není z tohoto světa. Útok z dálky, peloton roztrhaný na cáry, žlutý dres zpátky na ramena Slovince. Nic nového pod sluncem, ale přesto pokaždé úchvatné.

Jenže tentokrát šlo o víc než o etapové vítězství. Pogačar totiž v průběhu letošní Tour překonal celkový počet dní v žlutém dresu, který drží Chris Froome. Čtyřnásobný vítěz Tour z Británie byl dlouho jedním z neporazitelných rekordmanů, ale Slovinec narozen 21. září 1998 ho prostě předjel, a to ještě zdaleka nemá co říct.

Čísla, která dělají závrať

Pogačarův palmares je k dnešnímu dni impozantní bez ohledu na to, z jakého úhlu se na něj podíváte. Čtyři celková vítězství na Tour de France (2020, 2021, 2024 a 2025), 24 etapových výher na téže závodě, pět triumfů na Il Lombardia, čtyři na Liège-Bastogne-Liège, tři na Ronde van Vlaanderen a k tomu dva tituly mistra světa v silničním závodě. To vše ve věku 27 let, při výšce 176 cm a hmotnosti pouhých 66 kilogramů.

Těch 66 kilogramů je klíčové číslo. Poměr výkonu k hmotnosti, který závodníci a trenéři vyjadřují ve wattech na kilogram (W/kg), je na stoupáních absolutně rozhodující. Čím méně váží jezdec s daným výkonem, tím rychleji stoupá. Pogačar tomu rozumí dokonale a jeho tým UAE Team Emirates-XRG staví celou závodní taktiku kolem jeho explozivního útočení z daleka, nikoli kolem konzervativní jízdy v draftu favoritů.

Draft, tedy využití aerodynamického závěsu za předjíždějícím jezdcem, šetří v rovině klidně třicet procent energie. Na stoupání se ale jeho vliv zmenšuje, protože rychlost klesá a odpor vzduchu přestává být dominantním faktorem. Právě proto se Tour rozhoduje v horách, a právě tam Pogačar soupeřům utíká způsobem, jakým to před ním dělal snad jen Eddy Merckx nebo Bernard Hinault.

Aktuálně ho v celkovém pořadí PCS rankingu řadí na první místo mezi všemi aktivními závodníky světa, na čtvrtém místě pak figuruje v historickém žebříčku vůbec.

Česká stopa v pelotonu

Tady se přirozeně nabízí otázka, která mě jako Čecha zajímá nejvíc: kde jsme my? Česká silniční cyklistika má za sebou momenty, na které se nezapomíná. Ale v éře Pogačara, kdy se Tour de France stala v podstatě jednoetapovým závodem o to, kdo víc unese jeho útoky, je pro závodníka středního ranku čím dál těžší proniknout do povědomí světového pelotonu.

Současná generace českých silničářů se soustředí spíše na roli domestiků ve Worldtour týmech nebo na výsledky na menších etapácích a jednodenních závodech. To není ostuda, to je realita. Výkonnost špičky je dnes natolik separovaná od zbytku pelotonu, že ani výborný závodník s výkonem kolem 5,5 W/kg na hodinu na Mont Ventoux nestačí na tempo, které Pogačar nebo Jonas Vingegaard udávají v klíčových momentech závodu.

A přesto má česká cyklistika co nabídnout. Talentovaní mladí jezdci procházejí kontinentálními týmy, učí se závodní taktiku, kadenci, správné rozložení sil na časovce. Kadence, tedy počet otáček pedálů za minutu, je v tréninku závodníků stále diskutovanějším tématem. Pogačar sám jezdí s relativně nízkou kadencí a kompenzuje to čistou silou, což je u lezce jeho formátu neobvyklé, ale účinné.

Co nás Pogačar učí o moderní cyklistice

Sledovat Pogačara je vlastně závodní masterclass. Když v 10. etapě letošní Tour dojel první do cíle v Le Lioran po 165,6 km dlouhé etapě z Aurillac, nebylo to výsledkem pouhého talentu. Byl to výsledek precizně naplánované závodní strategie, aerodynamicky optimalizovaného materiálu, výživy na watty a týmové práce, kdy domestici UAE Team Emirates-XRG udávají tempo v pelotonu tak dlouho, až se závod pro Pogačara stane záležitostí sóla.

Pro hobby závodníka nebo ambiciózního amatéra z Čech, který sleduje Tour a sní o vlastním výkonu na stoupání, z toho plyne praktická poučka: taktika ve skupině a správné rozložení sil jsou důležitější než syrová síla. Peloton funguje jako organismus. Kdo umí číst závod, vydá méně energie než ten, kdo jen "mele" za každým kolem.

Pogačarův rekord v počtu dní v žlutém dresu je milníkem, ale ten příběh ještě neskončil. Má 27 let a smlouvu s UAE Team Emirates-XRG až do roku 2030. Merckxových 96 dní v žlutém? Možná. Záleží na tom, jestli kolena, silnice a soupeři dovolí.

A česká cyklistika? Bude se dívat, učit a snad jednou pošle do pelotonu někoho, kdo na podobné otázky dá vlastní odpověď. To chce čas, peníze do mládeže a trochu méně skromnosti v ambicích.