Bez Pogačara: Jak se změní taktika na MS v silniční cyklistice

Do Montrealu letos nepřijede jezdec, kolem kterého se v posledních sezonách stavěla taktika úplně každého závodu. Pogačarův pád na Vueltě zkomplikoval obhajobu jeho duhového dresu a nakonec ho připravil o start na mistrovství světa v Montrealu. Pro diváka to zní jako detail z přihlašovací listiny. Pro lidi, kteří dělají taktiku národním týmům, je to změna celého scénáře.

Díra po nejsilnějším jezdci pelotonu

Vysvětlím, proč jeden jezdec dokáže takhle zamávat s celým závodem. Na mistrovství světa se jede na národní dresy, ne na trikoty týmů, a to znamená menší skupiny, méně rádiového servisu a mnohem větší prostor pro sólo akce. Pogačar je přesně ten typ jezdce, který takový formát umí využít, protože dokáže jet vysoký výkon na kilogram váhy velmi dlouho a v kopcovitém terénu prostě odjede i skupinu s lepším draftem za zády. Jeho kariéra to dokládá číselně. Pogačar dorazil do profesionálního pelotonu v roce 2019 k týmu UAE Team Emirates a hned o rok později senzačně vyhrál Tour de France, když v časovce na La Planche des Belles Filles obral o žlutý dres Prima Rogliče. Připomínám to schválně, protože právě tahle časovka je učebnicový příklad toho, jak málo prostoru pro chybu má soupeř proti jezdci s jeho poměrem výkonu k hmotnosti.

V sezoně 2021 pak přidal tři etapová vítězství a tři klasifikace na Tour de France, k tomu Tirreno-Adriatico, UAE Tour, klasiku Liège–Bastogne–Liège, olympijský bronz a Il Lombardii. Jezdec s takovou formou nutí soupeře, aby jeli defenzivně, hlídali každý únik a šetřili síly na okamžik, kdy vyrazí on. Bez něj se tahle rovnice láme. Peloton nemusí hlídat jednoho favorita, který dokáže rozjet vlastní tempo v kopci a odjet všem, a to otevírá prostor pro víc scénářů najednou, od hromadného spurtu po taktickou hru dvou tří týmů.

Van Aert, Evenepoel a americká karta

Nejvíc se teď mluví o Belgii, a právem. Wout van Aert a Remco Evenepoel jedou do Montrealu jako dva lídři belgické reprezentace na mistrovství světa, a podle belgického národního trenéra je komunikace mezi nimi klíčová, přičemž nejdůležitější je, že si teď dobře rozumí. Kdo sledoval jejich vzájemný vztah v minulých sezonách, tuší, že takové vyjádření něco znamená, i když samotný zdroj jejich starší historii nerozebírá. Van Aert je klasikář se špičkovým sprintem a schopností jet vysoké watty na rovině, Evenepoel je specialista na časovku a dlouhé sólo úniky. Když se tahle dvojice doplní místo toho, aby si šlapala po kolech, dostává Belgie prakticky dvě karty do jedné ruky, a soupeři musí hlídat oba, což je z pohledu taktiky mnohem těžší úkol než hlídat jednoho jasného lídra.

Evenepoel je čtyřnásobný mistr světa a dvojnásobný olympijský vítěz, takže ví přesně, jak se rainbow dres brání i jak se získává. V roce 2022 nejprve sólo vyhrál Liège–Bastogne–Liège a pak ovládl Vueltu a España, čímž se stal prvním belgickým vítězem grandtour po 44 letech, a ve stejné sezoně si došel i pro duhový dres mistra světa. To je jezdec zvyklý řídit závod od začátku do konce, ne se schovávat v pelotonu a čekat na finiš.

Zajímavé je, že díru po Pogačarovi nevnímají jen Belgičané. Americký reprezentant Kevin Vermaerke řekl, že absence Pogačara dává Spojeným státům nejlepší šanci na titul mistra světa od Armstrongova vítězství v roce 1993, tedy po třiatřiceti letech. Když tohle řekne člen reprezentace, která na duhový dres běžně nepomýšlí, je to jasný signál, že favorité vidí letošní ročník jako otevřenější než obvykle.

Co to znamená pro české želízko v ohni

Tady musím být opatrný a neslibovat víc, než co dnes víme. Žádný zdroj nepopisuje konkrétní plán českého reprezentačního výběru pro Montreal, takže bych si nedovolil vymýšlet čísla nebo jména, která tam nepatří. Co ale jde říct z taktické logiky závodu: čím míň je na startu jezdců schopných rozjet sólo tempo přes 400 wattů v dlouhém stoupání, tím víc se závod stahuje k menší, kompaktnější skupině vpředu, kde rozhoduje spíš práce v draftu, rozdělení sil a načasování útoku než čistá wattová převaha jednoho muže.

Pro tým, který nemá jezdce schopného diktovat tempo, je to paradoxně lepší zpráva než rok s dominantním favoritem. Menší rozdíly ve výkonu znamenají, že se dá jet chytře, šetřit v závětrné části skupiny, využívat cizí tempo a čekat na moment, kdy se favorité začnou hlídat navzájem. Přesně tahle nerozhodnost mezi Evenepoelem a van Aertem, o které mluví belgický trenér, je prostor, kam se dá vklínit i jezdec, který by proti sólo běžícímu Pogačarovi neměl šanci. Není to záruka ničeho, ale je to jiná matematika závodu, a s ní musí každý štáb, český nevyjímaje, přepočítat svoji taktiku znovu od nuly.