Britové útočí na Worlds bez Pogačara, Pidcock je jejich šancí

Mistrovství světa v Montrealu bude letos jiné než ty poslední roky. Chybí na něm jméno, které v posledních sezonách rozhodovalo o vítězi ještě dřív, než peloton vůbec vyjel z města. Tadej Pogačar na start nenastoupí, a s ním zmizí i jistota, se kterou týmy dosud plánovaly celý závod. Otevírá se tím prostor jezdcům, kteří by jinak jeli nanejvýš pro medaili za odvahu, a britský tábor kolem Toma Pidcocka to bere vážně. Takový scénář se v posledních letech neobjevil a týmy musí najednou přemýšlet úplně jinak.

Bez Pogačara je start otevřený

Britští jezdci chtějí podle Cyclingnews využít nepřítomnosti Tadeje Pogačara na mistrovství světa a postavit se za Toma Pidcocka, kterého web označil za „opravdového kandidáta“. V titulku textu k tomu zaznělo, že „velcí jezdci, kteří obvykle bojují o pódium, teď jedou o vítězství“.

Je to věta, která sedí přesně na letošní ročník. Ve dnech, kdy měl jet Pogačar, počítal každý tým dopředu s tím, že o zlato budou bojovat jezdci ochotní hlídat jednoho muže až do posledního kopce. Letos je karta úplně jiná a týmy, které by za normálních okolností braly nejlepší umístění mezi outsidery jako úspěch, teď mluví otevřeně o vítězství.

Onley a Thornley vezou formu z Vuelty

Oscar Onley a Callum Thornley chtějí podle Cyclingnews přenést formu z vydařené Vuelty a España do silničního závodu v Montrealu. Text o tom pro server napsal James Moultrie a publikoval ho 16. září 2026.

Přenášet formu z třítýdenního závodu do jednodenní klasiky není samozřejmost, únava se kumuluje jinak než síla, ale právě proto se o tom mluví jako o výhodě: jezdec, který zvládl tři týdny v nohách a pořád má co dávat, bývá v posledních kilometrech jednodenního závodu nebezpečnější než ten, kdo přijíždí odpočatý, ale bez zápasové ostrosti. Dá se čekat, že úkolem obou Britů nebude honit vlastní výsledek, ale rozjíždět tempo a krýt záda muži, který má na duhový dres reálnou šanci.

Kdo je Tom Pidcock, o kterého se Britové opírají

Pidcock se narodil 30. července 1999 ve Velké Británii. V sezoně 2026 jede za tým Pinarello Q36.5 Pro Cycling, o rok dřív oblékal dres Q36.5 Pro Cycling a mezi lety 2021 a 2024 byl součástí Ineos Grenadiers.

V roce 2023 vyhrál titul mistra světa v olympijském cross country na horských kolech ve Skotsku a ještě dřív v témže roce ovládl mistrovství světa v cyklokrosu v americkém Arkansasu. Na silnici pak ve své první účasti na Tour de France vyhrál etapu na Alpe d'Huez, kde porazil čtyřnásobného vítěze Tour Chrise Froomea. K tomu přidal vítězství ve Strade Bianche a pódiová umístění na Liège Bastogne Liège a na Amstel Gold Race.

V cross country na horském kole získal olympijské zlato v Tokiu i v Paříži. V cyklokrosu vybojoval tituly mistra světa v kategorii juniorů, do 23 let a mezi elitou, konkrétně v letech 2017, 2019 a 2022. V roce 2017 k tomu přidal vítězství na juniorské časovce na mistrovství světa na silnici a ovládl i juniorský závod Paříž Roubaix. Profesionální kariéru v cyklokrosu začal ve stejném roce v týmu Telenet.

Takové palmares vysvětluje, proč ho Cyclingnews nazývá opravdovým kandidátem a ne jen jménem do sestavy. Pidcock umí jet výbušně do krátkého kopce a umí se prosadit v terénu, kde ostatní ztrácejí rytmus.

Co předcházelo mistrovství v Montrealu

Krátce před šampionátem hostil Montreal i Grand Prix de Montréal, které vyhrál Isaac del Toro, a Cyclingnews ho po tomto vítězství označil za favorita na duhový dres. Stefan Küng den po vítězství v časovce na Vuelta a España ze závodu odstoupil. Remco Evenepoel se po výkonu na GP de Montréal, kde mu podle Cyclingnews chyběla svěžest a rychlost, znovu soustředí na mistrovství světa.

Tři různé zprávy, jeden společný jmenovatel: forma týden před mistrovstvím je nevyzpytatelná a nikdo si nemůže být jistý ničím. Přesně v takovém marastu se daří jezdcům, kteří umí číst závod za jízdy a nespoléhají na to, že jim někdo jiný odvede práci na čele.

Proč to mění taktiku pro celý peloton

Trasa mistrovství světa na silnici bývá stavěná tak, aby v cíli rozhodovala síla ve finálních kopcích, ne jen výbušnost ve spurtu. Pidcock má za sebou kariéru v terénu i mimo hladkou silnici, a to je přesně prostředí, kde bývá nebezpečný. Pokud chybí jezdec schopný ujet sám a nechat zbytek pelotonu bojovat o pozici v háku za sebou, dostávají šanci týmy s hlubší lavičkou. Váha jezdce a aerodynamika hrají roli hlavně na rovinatých úsecích, kde jde především o to ušetřit síly před závěrečným stoupáním.

Jet v háku, tedy v závěsu za soupeřem, kde se šetří síly díky aerodynamickému stínu, je základní gramotnost každého závodníka. Když ale chybí jeden jezdec tak silný, že by dokázal jet sám vpředu proti větru celé kolo, ztrácí drafting na důležitosti a do hry vstupuje kadence, tedy rychlost šlapání, kterou si každý jezdec hlídá podle vlastních watt na kilogram váhy v posledním stoupání. Onley s Thornleym tak nemusí hlídat jen svého lídra, mohou v klíčových fázích otevřeně přiložit tempem na čele, aniž by tím sami sebe vyřadili z boje o výsledek.

Britská šance je reálná

Pro britskou cyklistiku je to nezvyklá pozice: místo houževnatého boje o bednu najednou reálná šance na duhový dres. Jestli ji dokážou využít, ukáže až samotný závod v Montrealu.