Zapomenuté hranice měst: Gravel trasy skrze neznámé okraje
Vojtěch Říha ·
Gravel trasy v okolí města najdete na okrajích zástavby, tam, kde přechází v pole nebo les, a dají se spojit polními a lesními cestami do okruhu. Pro první pokusy se hodí okruh do třiceti kilometrů, který se dá kdykoliv zkrátit návratem na známou silnici.
Vzpomínám si na ráno, kdy jsem vyjel z okraje Kolína směrem k Labi, ne po cyklostezce, ale po polní cestě, která se klikatila mezi bývalým cukrovarem a remízkem plným bažantů. Nebyl to žádný velký výkon, jen dvacet kilometrů gravelu na kraji města, ale ten pocit, že jsem objevil něco, co většina lidí z okna auta ani nezaznamená, mě drží u kola dodnes.
Co jsou takzvané edgelands a proč o nich píší i Britové
Britský magazín Cycling Weekly nedávno věnoval reportáž přesně téhle myšlence. Zelené plochy v okolí měst a uvnitř nich nabízejí příležitosti k terénním výpravám, o kterých většina lidí neví.
Autorka textu Meg Elliot v něm popisuje moment na trase, kdy se jí kolem poledne konečně otevřel výhled znad řídítek a slunce zalilo okolní pole zlatozeleným světlem.
Text vyšel 22. září 2026 v sekci Travel magazínu Cycling Weekly.
Anglicky se pro tyhle prostory mezi městem a otevřenou krajinou vžil termín edgelands, tedy hranice. U nás jsme jim dlouho neříkali nijak, prostě jsme tam jezdili na houby nebo venčit psa. Štěrkolet ale tahle místa proměnil v cíl sám o sobě, ne jen v tranzitní úsek mezi domem a lesem.
Česká krajina na okraji měst má jinou historii
Na rozdíl od hustě zastavěné Anglie máme kolem českých měst pořád dost polí, remízků, bývalých vojenských prostorů a lesních cest, které se dají propojit do smysluplné trasy bez jediného kilometru po asfaltce. Sám jsem takhle objížděl okraje Hradce Králové, Českých Budějovic i Plzně a pokaždé mě překvapilo, kolik cest tam vede úplně mimo turistické značení.
Rozdíl mezi západním a naším pojetím okrajů měst je hlavně v hustotě osídlení. Anglické edgelands vznikají v úzkých pásech mezi předměstími, u nás se často jedná o širší přechodovou zónu, kde polní cesta klidně vede několik kilometrů, než narazí na další vesnici nebo alej. Právě ta šířka dělá z českého prostoru mimo asfalt jinou disciplínu než z anglických no man's lands, o kterých psala Cycling Weekly. Máme prostě víc místa, kam se ztratit, i když jedeme třeba jen hodinu od svého domu.
Bývalé vojenské prostory, opuštěné dráhy a náspy po zrušených vlečkách jsou pro mě osobně nejzajímavější kategorie. Nejsou zakreslené jako turistické trasy, ale povrch bývá pevný a jízda po nich má trochu ten pocit objevování, který jinak hledáte na vícedenní výpravě stovky kilometrů daleko.
Co si vzít na jednodenní výlet za hranice města
Nepotřebujete na to expediční výbavu. Stačí štěrkolet nebo trekingové kolo s pláštěm od čtyřiceti milimetrů výš, protože polní cesty po dešti dokážou potrápit i zkušené jezdce a užší gumy tam rychle končí ve smyku.
Do brašny nebo batohu patří offline mapa, protože signál na okraji lesa často vypadává, náhradní duše a pumpička a něco na svícení, i když plánujete vyrazit ráno. Cesty mezi poli se rychle setmí, hlavně na podzim, a bez značení se v šeru orientuje hůř než na cyklostezce.
Navigaci řeším kombinací aplikace s vrstvou lesních a polních cest a starého dobrého mapy.cz, který ukazuje i cesty, jež do turistických aplikací nikdo nezadal. Papírová mapa jako záloha nikdy neuškodí, hlavně tam, kde je signál nejistý a telefon by vás nechal na holičkách zrovna uprostřed pole.
Stručný přehled
| Co vzít | Proč |
|---|---|
| Plášť od 40 mm | Po dešti užší gumy končí ve smyku |
| Offline mapa | Signál na okraji lesa vypadává |
| Světlo | Cesty mezi poli se rychle setmí |
| Papírová mapa | Záloha při nejistém signálu |
| Náhradní duše a pumpička | Součást výbavy do brašny nebo batohu |
Jak si takovou trasu naplánovat
Nejlepší je začít doma, na okraji vlastního města, a postupně rozšiřovat okruh. Postup je jednoduchý:
- Otevřete si satelitní mapu.
- Najděte místa, kde zástavba přechází v pole nebo les.
- Hledejte cesty, které je propojují.
Často stačí menší silnici do sousední vesnice zaměnit za polní paralelu o kus dál a najednou jedete úplně jinou trasou, i když cíl zůstává stejný.
Nebojte se slepých uliček. Občas trasa skončí u plotu zemědělského družstva a je potřeba se vrátit, ale právě tahle nejistota dělá z jízdy po okraji města dobrodružství, ne jen přesun z bodu A do bodu B. Beru to jako součást hry, ne jako chybu v plánování.
Pro první vyjížďky volím okruh do třiceti kilometrů, který se dá kdykoliv zkrátit návratem na známou silnici. Až si na orientaci v terénu zvyknete, dá se stejný princip natáhnout na víkendový bikepacking s přespáním, kdy propojujete hraniční pásy mezi několika městy za sebou.
Příště, až pojedete kolem svého města, zkuste odbočit z hlavní cesty tam, kde končí asfaltka. Možná najdete vlastní verzi toho zlatozeleného pole, o kterém psala Meg Elliot, jen o pár set kilometrů blíž domovu.
Časté dotazy
- Co přesně jsou edgelands, o kterých se mluví v souvislosti s gravelem?
- Jde o zelené plochy v okolí měst a uvnitř nich, které podle Cycling Weekly nabízejí příležitosti k terénním výpravám, o kterých většina lidí neví. V češtině pro ně zatím nemáme ustálený název, ale gravel jim dal nový smysl jako cíl výletu, ne jen jako plochu k přejetí.
- Potřebuju na jízdu po okraji města speciální kolo?
- Stačí gravel nebo trekingové kolo s pláštěm od čtyřiceti milimetrů výš, protože polní cesty po dešti dokážou potrápit i zkušené jezdce. Žádnou expediční výbavu na jednodenní výlet nepotřebujete.
- Jak si naplánovat vlastní trasu po okraji města?
- Nejlepší je začít doma, otevřít satelitní mapu a hledat místa, kde zástavba přechází v pole nebo les, a cesty, které je propojují. Pro první pokusy je dobré volit okruh do třiceti kilometrů, který se dá kdykoliv zkrátit návratem na známou silnici.
