Vuelta 17. etapa: Brennan jde na pátou výhru, sprinteři znovu diktují tempo

Sedmnáctá etapa Vuelty vede z Dos Hermanas do Sevilly, 185 kilometrů po profilu, který pořadatelé označili za nejplošší silniční etapu celého ročníku, bez jediného stoupání. Peloton strávil po startu ještě pěknou chvíli v neutralizované zóně, než se závod rozjel naostro, a při takhle ploché trati se čekal jasný scénář dne: finálový spurt.

Hlavní jméno etapy je Matthew Brennan. Brit z týmu Visma vstupuje do sedmnácté etapy s cílem získat pátou výhru na letošní Vueltě. Pro sprintera je to číslo, které se v jednom Grand Tour nevidí často, a i proto se o něm mluví jako o jednom z mužů celého ročníku.

Tři vítězství, čtyřicet čtyři stupně a otázka mistrovství světa

Cyclingnews o Brennanovi dříve během Vuelty psal v titulcích jako o takzvaném triple stage winnerovi, tedy trojnásobném vítězi etapy; do sedmnácté etapy už šel se čtyřmi výhrami. Se stejnou otevřeností mluvil i o vedru, které závod provázelo: v Cordobě teploty vylezly na 44 stupňů Celsia a Brennan po jedné z etap přiznal, že by ho nepřekvapilo, kdyby v takovém horku někoho odvezla sanitka, a dodal, že už na začátku jednoho z kopců přemýšlel, co vlastně na kole v takovém pekle dělají. Nebyla to nadsázka pro novináře, teplota kolem 44 stupňů mění taktiku každého týmu, protahuje zotavení mezi etapami a sprinterským týmům přidává práci navíc s chlazením jezdců před posledním kilometrem.

Sám Brennan mezitím promluvil i o blížícím se mistrovství světa, byť ne o vlastním startu, spíš o rozporuplných pocitech, které to v něm vyvolává. Je to podle jeho vlastních slov konflikt zájmů: přeje úspěch klukům z domova, ale kdyby mistrem světa vyhrál jeho týmový kolega Wout van Aert, přiznal, že neumí říct, jak moc by se z toho radoval. Taková slova od jezdce, který sbírá etapy jednu za druhou, ledacos říkají o atmosféře v jednom z nejsilnějších týmů pelotonu.

Leadout vlak, který dělá z rychlých nohou vítěze

Van Aert přitom na Vueltě nejezdí jen do počtu. Cyclingnews to shrnul do titulku, podle něhož se Van Aert blíží formě srovnatelné s rokem 2022 a před mistrovstvím světa na Vueltě vítá vysoké pracovní nasazení. Pro sprintera typu Brennan znamená silný domestik v závěrečném kilometru jediné: bezpečnou pozici v čele pole a úsporu sil, které by jinak padly do boje o pár metrů uvnitř nervózního pelotonu.

V tom je jádro moderního grandtourového sprintu. Vítěz etapy dojede jako poslední jezdec vlastního vlaku, ale hlavní práci odvedou kolegové před ním, kteří mu kryjí záda před větrem a drží ho mimo dosah soupeřů až do posledních tří set metrů. Bez takového vlaku zůstanou i nejrychlejší nohy zaseknuté uprostřed pole a k pořádnému rozjezdu se vůbec nedostanou, ať má jezdec ve špurtu sebelepší watty.

Grand Tour ostatně přesně na takovém střídání stojí, po rovinatém dnu obvykle přijde etapa, kde se rozhoduje úplně jinými prostředky. V přehledu etap Vuelty najdeme pátou etapu vedoucí do Sevilly a patnáctou etapu s cílem na Valgrande Pajares Cuitu Negru, a přesně tahle kombinace dělá z třítýdenního závodu tak náročný podnik. Sprinterský tým, který na hory netáhne, musí den po dni šetřit síly, aby měl v ten pravý den kompletní vlak k dispozici.

Co z toho platí i u nás

Sleduju český peloton dost dlouho na to, abych věděl, kde je hlavní rozdíl proti Vueltě. Není to v rychlosti špičkových sprinterů, ta se u nás najde, ale v hloubce týmu, který je za nimi schopný postavit. Kompletní leadout vlak o pěti šesti jezdcích v jednom dresu, který skládá rozjezd kilometr před cílem jako hodinky, se na domácích etapových závodech nebo v krajských kritériích prakticky nevidí. České týmy prostě nemají budget na to, aby na jeden sprinterský den obětovaly polovinu sestavy jenom k vození jednoho muže.

Naši sprinteři proto musí umět víc improvizovat. Na etapách typu Czech Tour nebo v krajských kritériích má sprinter často k dispozici jednoho, výjimečně dva parťáky, a o to víc rozhoduje čtení situace v posledním kilometru, včasné nalepení na správné kolo a schopnost využít cizí práci v poli místo vlastní. Je to jiná disciplína než složený visma vlak, ale základní princip draftování zůstává stejný. Jízda v háku za soupeřem citelně šetří síly a kdo tuhle výhodu ignoruje a jede v čele bez nutnosti, prohraje spurt dřív, než se vůbec pořádně rozjede.

Právě proto stojí za to sledovat i etapy jako je tahle sevillská, i když se v ní nic zásadního nerozhodne v celkovém pořadí. Ukazuje v čisté podobě, jak moc dnes sprint ve Grand Tour závisí na organizaci celého týmu, ne jen na jednom páru nohou. Brennan má rychlé nohy, ale bez Van Aerta a zbytku vlaku by pátou výhru na Vueltě jen tak nesbíral.