Tour de France v Alpách: co se děje mimo hlavní trať

Když Tour de France vstoupí do Alp, celý peloton se změní. Tempo stoupá, skupiny se trhají, domestici odvádějí lídry do čela, a pak přijde ten okamžik, kdy každý jede sám na svůj výkon. Sledovat, jak Vingegaard nebo Pogačar šlape přes Galibier s kadencí kolem 90 otáček a výkonem přes 400 wattů, je pro mě jako závodníka vždy fyzicky bolestivé a zároveň fascinující. Alpské etapy jsou srdcem celého závodu.

Ale tentokrát mě zaujalo něco jiného. Příběh, který se odehrál daleko od col a průsmyků, a přesto o cyklistice vypovídá možná víc než čísla z power metru.

Autoškola, cyklista a dvacítka

Britský zpravodajský web road.cc zařadil do svého živého blogu věnovaného první ze tří alpských etap Tour de France také zprávu o příhodě z britských silnic: instruktor autoškoly se svým žákem jel pouhých 15 mph (přibližně 24 km/h) za cyklistou v zóně s povolenou rychlostí 20 mph (přibližně 32 km/h), a instruktor situaci okomentoval slovy: "This is a nightmare."

Na první pohled smích, ale stačí chvíli přemýšlet a ukáže se, jak přesně to vystihuje každodenní realitu na silnicích. Cyklista jel zcela v pořádku, plynule, v souladu se zákonem. Přesto to byl pro instruktora "noční můra". Proč? Protože řidič auta prostě neumí odhadnout, co s cyklistou na silnici dělat.

Tohle téma znám z vlastní zkušenosti. Když trénuji na silnici a jede za mnou auto, které buď předjíždí nebezpečně, nebo naopak se drží v pětimetrovém odstupu a nervózně brzdí, je to pro oba nepříjemné. Cyklista ve skupině využívá tzv. draft, tedy aerodynamický efekt jízdy za předním jezdcem, který může snížit odpor vzduchu o 20 až 30 procent. Jenže auto za cyklistou draft nevyužívá. Jen překáží, nebo si to alespoň myslí.

Alpské etapy a kontext, který se ztrácí

Road.cc tento příběh zařadil přímo do živého blogu věnovaného první ze tří alpských etap Tour de France, a to není náhoda. Alpské etapy jsou mediálně nejsledovanější část Tour, přitahují pozornost diváků po celém světě a vytvářejí obrovský zájem o cyklistiku obecně. A právě v tomto kontextu se vedle sebe ocitají dvě úplně různé reality: profesionální závodníci na uzavřených silnicích s motorovými doprovodnými vozy a hobby cyklisté, kteří den co den řeší soužití s automobilovou dopravou.

Pro závodníka na Tour je silnice perfektně připravená. Žádné auto zezadu, žádné rozhodování, jestli předjet nebo ne. Výzva je čistě fyzická a taktická: kdy zaútočit, jak rozložit síly na Col de la Loze nebo Alpe d'Huez, kolik wattů vydržet udržet na kilometry dlouhém stoupání. Na závodní úrovni se tohle řeší GPS daty, wattmetrem a komunikací s directeurem sportif přes sluchátko.

Pro cyklistu v běžném provozu je situace úplně jiná. Tady hraje roli pozornost, viditelnost, odhad situace a schopnost komunikovat s ostatními účastníky provozu. A právě tohle britský instruktor v autě s žákem nepochopil, nebo lépe řečeno, jeho žák to nepochopil a instruktor to nedokázal zvládnout s klidem.

Proč na tom záleží

Cyklistika má v Česku stále silnější základnu. Počet lidí, kteří trénují na silničním kole, v posledních letech roste, zájem o grandy jako Tour de France nebo Giro d'Italia stoupá a s ním i počet těch, kteří se o víkendech vydávají na silnici v trikotech s logy svých oblíbených týmů. Jenže spolu s tím roste i pravděpodobnost konfliktních situací s automobilisty.

Případ britského instruktora autoškoly je triviální, nikdo nebyl zraněn, nic dramatického se nestalo. Ale právě proto je tak dobrým příkladem. Ukazuje, že problém není zlá vůle, ale neznalost a nepřipravenost. Řidič, který neumí jet za cyklistou rychlostí 24 km/h, aniž by propadal panice, pravděpodobně bude předjíždět v nevhodnou chvíli, přiblíží se příliš nebo bude troubit.

Na závodní úrovni se tyhle věci řeší doprovodem a uzavřenými trasami. Na venkovské silnici v Čechách nebo v Británii je jedinou obranou viditelnost, předvídatelnost a trocha trpělivosti na obou stranách.

Alpské etapy Tour de France jsou každý rok spektákulem, který mnohé přivede k cyklistice. Kéž by s tím přišlo i trochu lepší porozumění mezi těmi, kdo šlapou, a těmi, kdo sedí za volantem.