Pogačar vs Vingegaard: Co nám jejich časovkářská kola říkají o výběru vybavení

Časovka je disciplína, kde se schovat nejde. Žádný peloton, žádný draft, žádná taktika skupiny. Jede se sám proti stopkám a každý gram odporu vzduchu, každý watt ztracený v přenosu nebo každá sekunda ztracená špatně zvolenou pneumatikou se projeví na tabulce výsledků. Proto jsou časovkářská kola profesionálů takovou studnicí informací pro každého, kdo se zajímá o to, jak výkon skutečně funguje.

Tadej Pogačar závodí za UAE Team Emirates. Jonas Vingegaard, dvojnásobný vítěz Tour de France narozený 10. prosince 1996 v dánském Hillerslev, nastoupil k Jumbo-Visma v roce 2019 a dnes jezdí za nástupnický tým Visma-Lease a Bike. Oba jsou šampioni Tour de France. Ale způsob, jakým se připravují na individuální časovku, se liší natolik, že srovnání jejich kol připomíná spor dvou inženýrských škol.

Obří převody a filozofie přenosu

Prvním místem, kde se oba závodníci rozcházejí, jsou převodníky. Cyclingnews popsal jejich kola jako stroje s masivními řetězovými koly. Kadence je počet otáček pedálů za minutu a pro časovkáře bývá ideální rozmezí někde mezi 90 a 100 otáčkami, protože při ní jezdci nejlépe udrží výkon s menším zatížením svalů na jednu otáčku.

Pro hobby jezdce z Brna nebo Olomouce to znamená jednu praktickou věc: velký převodník není jen pro závodníky Tour. Pokud jedete silniční časovku nebo tréninkový okruh na rovině a váš převodník vás "stropuje" dříve, než dosáhnete cílové rychlosti, je čas uvažovat o větším převodníku nebo těžším převodu. Přenos výkonu do kola musí být efektivní na celé trati, ne jen na papíře.

Pneumatiky: kde se dva světy nejvíc rozcházejí

Tady je to opravdu zajímavé. Cyclingnews přímo zmiňuje, že Pogačar a Vingegaard zvolili velmi odlišné strategie v oblasti pneumatik. A právě to je bod, který hobby jezdce překvapí nejvíc, protože většina lidí předpokládá, že na úrovni Tour de France existuje jeden optimální přístup.

Proč se přístupy liší? Protože volba pneumatiky závisí na více faktorech najednou: profilu trati (rovná silnice nebo technická trasa s klesáním), teplotě asfaltu, předpokládaných tlacích a osobních preferencích jezdce v oblasti zpětné vazby z kola. Tubeless nebo tubular? Širší nebo užší? Vyšší nebo nižší tlak? Každá kombinace ovlivňuje valivý odpor, a tedy přímo watty, které musíte vydat.

Tubeless pneumatiky se staly standardem i v amatérském pelotonu, protože nižší tlak (u silničních kol klidně 5,5 až 6,5 baru místo dřívějších 8 barů) snižuje valivý odpor na reálném povrchu a zároveň nabízí lepší adhezi. To platí pro jezdce v Praze stejně jako pro závodníky na Champs-Élysées. Pokud stále jedete klasické pláště s duší na 8 barech, testujete starou fyziku.

Klíčové poučení: neslepě kopírujte výběr profíků. Zjistěte profil svých oblíbených tras a podle toho vyberte šíři a tlak pneumatiky. Na moravských silnicích s častými záplatami v asfaltu může být o půl baru nižší tlak a o 2 mm širší plášť lepší volba než superlehký závodní tubular.

Počítač na řídítkách: méně je více

Na kolech obou závodníků Cyclingnews zaznamenal staré cyklopočítače, přičemž jejich jednoduchost v kontextu časovky nijak nepřekvapí ty, kdo závodí pravidelně. V době, kdy se průmysl předhání s nejnovějšími modely s barevnými displeji a navigací, jedou dva nejlepší závodníci světa na starším hardwaru.

Proč? Protože v časovce nepotřebujete navigaci ani mapu. Potřebujete vidět watty, srdeční frekvenci a čas. To je vše. Profesionálové vědí přesně, na jakém výkonu jedou, jaký cílový wattový výkon mají udržet a kdy mohou přidat. Vše ostatní je rozptylování.

Pro hobby jezdce je to signál k zamyšlení. Než investujete do dalšího vylepšení vybavení, naučte se číst a používat ta data, která už máte. Výkonový měřič (wattmetr) a základní počítač vám dají víc informací, než dokážete v závodě zpracovat. Pochopte svůj FTP (funkční prahový výkon) a naučte se ho udržet rovnoměrně po celou časovku. To je taktika, která rozhoduje více než rám za sto tisíc korun.

Co si z toho odnést pro českou silnici

Pogačar se narodil 21. září 1998 a na profesionální scénu vstoupil v roce 2019 s UAE Team Emirates. Vingegaard se stal profesionálem v roce 2016 a k Jumbo-Visma přestoupil v roce 2019. Dva závodníci z různých kultur, různých týmů a s různými mechaniky, kteří se shodnou na jednom: každý detail vybavení musí mít svůj důvod.

Právě to je poučení pro kohokoli, kdo chystá upgrade vlastního stroje. Nákup drahého kola nebo komponentů bez pochopení toho, proč daná volba pomáhá vašemu konkrétnímu jízdnímu stylu a tréninkové realitě, je plýtvání penězi. Před každým rozhodnutím si položte jednoduchou otázku: jaký problém tímto řeším?

Pokud jedete kopce na Šumavě nebo Vysočině, aerodynamika rámu je méně důležitá než hmotnost systému (kolo plus jezdec). Pokud závodíte na rovných tratích v Polabí, přesně naopak. Profesionálové tento výpočet dělají pro každou etapu zvlášť. Vy ho nemusíte dělat tak detailně, ale základní logiku stojí za to chápat.

Srovnání Pogačara a Vingegaarda nám neukazuje, které vybavení je lepší. Ukazuje, že na té nejvyšší úrovni existuje prostor pro různé přístupy, protože optimum závisí na konkrétním kontextu. A to je zpráva, která platí stejně dobře v Brně jako v Paříži.