POC Devour: Recenze největších brýlí na trhu

Když jsem poprvé vytáhl POC Devour z krabičky, první myšlenka byla prostá: tahle věc je obrovská. Přesně tak je popisuje i zahraniční tisk. Cyclingnews je označuje jako pravděpodobně největší sluneční brýle na trhu. A opravdu, není to nadsázka.

Jenže to, co ve světle redakční fotky vypadá jako extravagance, dostane v praxi jiný rozměr. Zkusil jsem je na třech typech výjezdů, které jsou v českých podmínkách naprosto běžné: šotolinový výjezd na Beskydy se střídavými mraky, silniční vyjížďka okolo Brna za silného slunce a jeden delší MTB den na Šumavě, kde jsem si prošel vším od hustého lesa po otevřené hřebeny.

Co nabízí takový objem

Devour jsou navrženy tak, aby poskytovaly ochranu blízkou googles při jízdě v terénu. Recenze Cyclingnews to potvrzuje: obrovská plocha zorníku přidává ochranu, ale velikost a ventilace nebudou vyhovovat každému. Tohle není polohlasnění, je to přesný popis situace.

Plocha čočky je natolik velká, že v podstatě pokrývá celou oblast od čela k lícním kostem. Při sjezdu lesem, kde větve šlehají do obličeje a hmyz létá na úrovni očí, je to znatelná výhoda oproti standardním brýlím. Tady Devour jasně vítězí. Pro technické traily a bike parky dávají smysl více než cokoliv jiného, co jsem měl na nose.

Výměna čoček funguje rychle. Systém je jednoduchý, bez nástrojů, a přechod z tmavé čočky na čirou trvá asi třicet vteřin. To je praktické právě v horách, kde mezi sjezdem a výjezdem z lesa světelné podmínky radikálně skočí. POC navíc nabízí varianty čoček pro různé podmínky.

Nožičky jsou nastavitelné, což není u brýlí v téhle cenové kategorii samozřejmost. Úprava délky a úhlu mi pomohla dostat sedí pod přilbou bez tlaku. Cyclingnews výslovně zmiňuje, že úzké nožičky se dobře snášejí i s hlubokou přilbou.

Kde to drhne

Pak přišla šumavská etapa, sedm hodin na sedle. A tady se ukázal největší problém: za čočkou fouká. Cyclingnews uvádí "breezy behind the lens" jako konkrétní negativum a já přesně vím, o čem píší. Vzduch proudí pod horní hranou čočky dovnitř, takže oči se suší rychleji, než by měly. V zimě nebo při větru by to byl reálný problém. Na poklidný letní výjezd bez větru to tolik nevadí, ale ve vyšších polohách, kde na hřebenech táhne, to bylo nepříjemné.

Druhá věc jsou otisky. Čočka přes svoji velikost táhne prsty jako magnet a smudges vidíte okamžitě. Cyclingnews řadí náchylnost čočky ke skvrnám přímo mezi nevýhody. Čištění v terénu, kde máte jen pocené rukavice, je otravné. Standardní mikrovlákno v krabičce pomáhá, ale ve spodní kapse dresu se rychle zamaže.

Pak je tady cena. Devour se prodávají za 299,95 dolarů, přičemž tato částka figuruje u více než jednoho prodejce v zahraničí. Za brýle to je hodně. Přitom POC nedodává žádné extra pouzdro, žádný druhý zorník v balení. Základní výbava za prémiové peníze.

Aerodynamika mě zajímala teoreticky, protože při silničním výjezdu jsem Devour vyzkoušel záměrně. Výsledek byl jasný: tyhle brýle nejsou stavěné pro tempo. Velká plocha čočky zachytává vzduch, ve vyšších rychlostech je na nose znát odpor. Na kola, kde každý watt hraje roli, je to kontraproduktivní. Kdo jezdí kritéria nebo časovky, hledá jinde.

Sedí na českou jízdu v horách?

Záleží přísně na tom, co jezdíte. Pro MTB, gravel v beskydském nebo šumavském terénu, kde střídáte les s otevřenými plošinami a počasí se mění bez varování, Devour splní to, co slibují. Ochrana je mimořádná, výměna čoček rychlá a fit pod přilbou funguje.

Pro silniční sezonu, ať jde o Moravu nebo Středočeský kraj, jsou zbytečně velké a nošení přes pět hodin v sedle začne být patrné. Sedí pevně, ale plocha a hmotnost dávají o sobě vědět.

Cena 300 dolarů je reálná bariéra. V té samé cenové hladině existují alternativy od Oakley nebo Rudy Project, které mají lepší ventilaci a více konfigurovatelný systém nosníku. POC si účtuje prémii za design a branding, nikoliv za technologicky unikátní řešení.

Pokud ale hledáte jeden pár brýlí, který zvládne výjezd od rána do večera se změnou podmínek, a nevadí vám za to zaplatit, Devour jsou legitimní volba. Pro úzce zaměřené použití na technickém terénu jsou dokonce jedny z nejlepších brýlí, co jsem měl na nose. Problém je, že málokdo kupuje brýle jen pro jeden typ jízdy.