Pidcock havaruje: Bílá tmelice na silnicích Tour de France je nebezpečná

Tom Pidcock je jedním z nejlepších sjezdařů na světě. Pověst si vybudoval tím, že v kopcích přebírá riziková místa jiných jezdců a vychází z toho lépe než kdokoli jiný. Když tedy takový závodník sletí ze silnice na sjezdu z Col de Puy Mary, je to zpráva, která stojí za pozornost. A důvod? Bílý nátěr, který měl chránit asfalt před vedrem.

Organizátoři letošní Tour de France čelí extrémním podmínkám. Evropská vlna veder přinutila ASO a UCI přijmout celou řadu opatření: 9. etapa byla zkrácena poté, co meteorologická služba Méteo-France vydala červenou výstrahu pro departement Corrèze, 3. etapa se jela za mimořádných podmínek kvůli lesním požárům a UCI uvolnila pravidla pro zásobovací zóny, aby jezdci mohli přijímat více tekutin. Na silnice pak organizátoři nastříkali bílý reflexní nátěr, jenž měl snížit teplotu povrchu a zabránit roztávání asfaltu. Logika za tím je správná: světlé povrchy pohlcují méně tepla. Jenže na mokrém nebo byť jen vlhkém asfaltu se z takové vrstvy stává past.

Co se stalo na Col de Puy Mary

Na 10. etapě, která se jela na francouzský státní svátek 14. července, havaroval Pidcock ze stáje Pinarello-Q36.5 právě na tomto ošetřeném úseku. Nebyl sám. Matteo Jorgenson a Chris Harper z týmu Visma-Lease a Bike padli na stejné zatáčce. Pidcock po etapě řekl pro TNT Sports: "Nevím, co tam dělají se silnicemi. Nastříkali na to tento bílý bordel a je to hrozně kluzkné." Přidal i popis pádu: "Prostě jsem se složil uprostřed zatáčky a musel jsem dohánět." Naštěstí ho pád příliš nezpozdil a etapu dokončil na devátém místě, celkově se posunul na desátou příčku.

Paul Seixas, který skončil třetí na etapě, popsal pocit přesně tak, jak ho znají cyklisté po celém světě: "Cítil jsem, jak mi přední kolo klouzá v zatáčce, aniž bych chápal proč. Myslím, že asfalt se opravdu roztavoval, sjezd byl jako kluziště." Seixas k tomu dodal, že on ani jeho bezprostřední skupina v ten moment neriskovala a nešlápla na plyn. To rozhodnutí jim pravděpodobně ušetřilo pád.

Etapu ovládl Tadej Pogačar, který odjel sólo 15 km před cílem a svůj náskok v celkovém pořadí rozšířil na víc než tři minuty. Druhý dojel Remco Evenepoel.

Proč je bílá tmelice zákeřná

Z fyzikálního hlediska je princip reflexního nátěru rozumný. Problém nastane ve chvíli, kdy povrch ztratí přilnavost. Silniční pneumatiky závodních kol pracují s kontaktní plochou, která je u závodního pneu přibližně velká jako dlaň. Na suché silnici je přilnavost výsledkem mikrostrukturálního záběru gumy o asfalt. Stačí tenká vrstva jiného materiálu, třeba prach, bahno nebo právě reflexní nátěr, a koeficient tření klesá dramaticky. V zatáčce to znamená, že boční síla překoná dostupnou přilnavost dřív, než jezdec stačí zareagovat.

Profesionální závodník projíždí sjezd v aerodynamické poloze při rychlostech klidně přes 80 km/h. V pelotonu přitom vládne specifická logika: kdo je vepředu, volí stopu, kdo je vzadu, kopíruje. Pokud vedoucí jezdec nečekaný povrch přejede bez problémů (třeba proto, že ho projet jako první), jezdci za ním přicházejí o možnost přizpůsobit jízdu. Draft, tedy aerodynamický efekt jízdy za jiným závodníkem, snižuje odpor vzduchu klidně o 30 procent, ale zároveň omezuje výhled. V kopci je to kombinace, která může mít fatální následky.

Pidcock po etapě přiznal, že bílý nátěr na silnici prostě nečekal. To je klíčové. Závodní příprava zahrnuje průzkum tratě, sledování videí ze sjezdů, komunikaci s týmovými techniky. Pokud organizátor změní povrch bez jasné komunikace, zbavuje jezdce možnosti se připravit.

Co si z toho může vzít česká cyklistika

Česká silniční síť se s obdobným problémem potýká každé léto. Správci komunikací v Čechách a na Moravě sahají po různých typech tmelicích a opravných hmot, jejichž barevné označení se liší region od regionu. Řada z nich vytváří na povrchu lesklou vrstvu, která se chová podobně jako reflexní nátěr na Tour. Rozdíl je v tom, že na Tour havarují profesionálové se špičkovým vybavením a průpravu na sjezdy mají. Hobby jezdec na gravel výjezdě v Jeseníkách nebo na silničce přes Šumavu takovou průpravu nemá.

Organizátoři závodů v Česku by si měli vzít z kauzy Pidcock jasné poučení: jakýkoli zásah do povrchu tratě je nutné předem oznámit, ideálně s přesným vyznačením na mapě etapy. ASO to neudělalo a zaplatilo za to pády tří závodníků. Pokud pořadatel amatérského závodu nebo sportovní akce ošetří sjezd jakýmkoli přípravkem, musí o tom účastníci vědět předem a povrch musí být viditelně označen v místě.

Na striktně osobní rovině platí jednoduchá rada: když na letní vyjížďce narazíte na světlý nebo neobvykle zbarvený povrch silnice, přibrzděte před zatáčkou, nikoli v ní. Všechna brzdná síla musí být vynaložena ještě před vstupem do oblouku, v zatáčce samotné chcete pneumatiku zatíženou výhradně boční silou. To platí vždy, ale na pochybném povrchu je to otázka zdraví.

Letošní Tour de France ukazuje, že klimatická krize mění podmínky, ve kterých se závodí. Vedro, zkrácené etapy, lesní požáry, reflexní nátěry. Řešení existují, ale musí být prověřena v praxi a komunikována závodníkům. Jinak se z opatření na ochranu jezdců stávají nová rizika.