Pete Kennaugh a jeho triumf na Alpě d'Huez přes Col de Sarenne

Když se řekne Alpe d'Huez, většině fanoušků se vybaví klasický výjezd ze Bourg-d'Oisans po 21 zatáčkách. Jenže Tour de France občas sáhne po alternativě: příjezd přes Col de Sarenne, hrbet, který přidává na obtížnosti celý jiný rozměr. Naposledy se to stalo v roce 2017 a vítězem onoho dne se stal Pete Kennaugh z Team Sky. Jezdec, jehož jméno se ve spojení s vrcholnými triumfy moc neskloňovalo, přesto ho právě tady přepsaly do kroniky Tour.

Letos se trasa přes Sarenne vrací. Cyclingnews v předvečer etapy zveřejnil rozhovor s Kennaughem, který si na ten den vzpomíná dodnes velmi živě.

Jak to tehdy vlastně bylo

Kennaugh byl v Team Sky klasickým gregářem, domestikem v nejlepším slova smyslu. Tým Chrise Frooméa fungoval jako precizně seřízený stroj: pacemaking ve výstupech, kontrola úniku, ochrana lídra. Jenže závodní den v horách přináší situace, které žádný taktický plán úplně nepokryje.

V oné etapě roku 2017 se Kennaugh ocitl v úniku a v rozhodující chvíli nezaváhal. Sám to popsal slovy, která se stala titulkem celého rozhovoru: "There was no discussion, I just went." Přeloženo do závodního jazyka: žádná konzultace s rádiem, žádné čekání na pokyn. Šel sám. A vydrželo mu to až na vrchol.

Tohle je přesně ten moment, který fanoušci silniční cyklistiky milují. Domestik, který celou kariéru pracuje pro ostatní, jednou dostane příležitost a využije ji. Kennaugh neváhal. Cyclingnews ho označuje za posledního vítěze na Alpe d'Huez právě přes Col de Sarenne.

Proč je trasa přes Sarenne jiná

Col de Sarenne nestojí vedle klasického výjezdu jen jako geografická kuriozita. Takticky jde o zásadní rozdíl. Závodníci nejprve zdolají Sarenne (přibližně 12 km s průměrným sklonem kolem 6,9 %), pak klesají a teprve poté nastupují na samotný závěrečný výstup na Alpe d'Huez. Klesání po sjezdu z Sarenne je technické a rychlé, takže mezera vytvořená nahoře se může během pár minut smrštit nebo naopak zvětšit v závislosti na tom, jak dobře někdo sjíždí.

Pro závodníka v úniku to znamená jediné: výstup na Sarenne musí zajet s dostatečnou rezervou, aby sjezd přežil s náskokem. Kennaugh tohle dokázal. Dostupné zdroje přímo neposkytují detailní číselné údaje z etapy, ale podstata jeho taktiky je jasná: útok vedený ve správný čas a udržení tempa přes celý závěrečný výstup.

Kontext Tour de France té doby pomáhá pochopit, proč vůbec k takovému výsledku mohlo dojít. Rok 2018 vyhrál Geraint Thomas a rok 2019 Egan Bernal. V roce 2017 závodil za Team Sky Chris Froome, který nakonec celkové vítězství získal. Tým ovládal peloton způsobem, který do té doby nikdo neviděl: precizní rozdělení rolí, kontrola tempa, minimalizace rizik pro lídra. Kennaughův útok pak byl přesně taková kontrolovaná výjimka, kdy si tým mohl dovolit pustit domestika do úniku, protože celková situace v závodě to umožňovala.

Team Sky a éra dominance

Abychom správně zasadili Kennaughův výkon do kontextu, je dobré připomenout, jak Team Sky fungoval. Nebyl to tým, kde by domestici závodili o etapová vítězství na úkor lídra. Byl to tým postavený na datech, wattáži a maximální efektivitě. Každý kilojoul energie byl kalkulovaný. Etapová vítězství pro gregáře přicházela, když situace dovolila, a Kennaugh svoji šanci chytil oběma rukama.

Pro srovnání: Tour de France má celkem 113 ročníků v historii. Statistiky ze ProCyclingStats ukazují, kolik vítězů si připsalo více triumfů, a dominantní jména jako Merckx (5 titulů), Hinault (5) nebo Armstrong (7, i když s asteriskiem) jsou připomínkou toho, jak výjimečná je i jediná výhra, ať celková nebo etapová. Kennaugh etapové vítězství na takové ikonické hoře zůstane v jeho životopisu navždy.

Proč na to myslíme zrovna teď

Letos se Tour de France vrací na trasu přes Col de Sarenne. Cyclingnews označuje letošní etapu na Alpe d'Huez jako královskou, konkrétně jako "the most demanding Queen Stage in history", a přináší k ní živé reportáže. Kennaughův rozhovor vyšel právě ve chvíli, kdy peloton etapu teprve čekal, a jeho slova o rozhodnutí zaútočit bez diskuse jsou připomínkou toho, co na silniční cyklistice oceňuji nejvíc: moment, kdy zkušený závodník přečte situaci rychleji než kdokoliv jiný a jedná.

Organizátoři Tour letos postavili trasu, která má celkem 3 333 km a startovala v Barceloně. Závod vrcholí v Paříži. Sarenne se do programu vrátilo po osmi letech a závodníci, kteří Kennaughovu etapu nepamatují nebo ji tehdy sledovali jen jako diváci, teď mají šanci pochopit, proč tato varianta výstupu přidává na dramatičnosti.

Kennaughův vzkaz pro každého, kdo se chystá na vlastní výlet na Alpe d'Huez přes Sarenne: není to jen otázka kondice, je to otázka načasování a odhodlání. Přesně tak, jak to v závodě funguje. Přijde správný moment, nečekejte na diskusi.