Lesní cesty Britské Kolumbie: co se můžeme naučit od bikepackerů za oceánem

Vzpomínám si na jeden červencový večer někde v podhůří Šumavy. Sjel jsem po mapě vypadající lesní cestě, která se pak po třech kilometrech zkrátka ztratila za závorou s cedulí „Zákaz vstupu". Žádné vysvětlení, žádná objížďka. Prostě konec. Naložil jsem kolo na rameno, přelezl přes příkop a jel dál po louce jako zloděj. Přitom jsem si říkal: proč to takhle musí být?

Britská Kolumbie to řeší jinak. A konkrétně.

Průzkum, který rozhodne o přístupu k tisícům kilometrů cest

Outdoor Recreation Council of BC, organizace prosazující zájmy venkovní rekreace v kanadské provincii, funguje od roku 1976. Spustila průzkum zaměřený přímo na takzvané resource roads. Bikepacking.com na tuto iniciativu upozornil a vysvětlil, proč jde o zásadní věc: mnohé ze štěrkových cest, které bikepackeři v Britské Kolumbii milují, byly původně postaveny pro lesní průmysl a těžbu surovin. Průzkum má za cíl zjistit, které z těchto cest jsou pro rekreaci nejdůležitější, a to bez ohledu na to, zda jsou dnes ohroženy uzavřením, již uzavřeny, obtížně přístupné, nebo prostě jen hodně využívané.

Bikepacking.com má ve své globální síti přes 300 tras ve skoro 50 zemích světa. Pokud jste jeli bikepacking v Britské Kolumbii, s největší pravděpodobností jste po resource road jeli.

Jenže tady je ten háček. Jakmile těžba skončí, cesta přestane mít pro průmysl smysl a může být uzavřena, přehrazena nebo prostě ponechána svému osudu bez jakéhokoliv ohledu na to, kolik cyklistů, turistů nebo rybářů ji využívá. Průzkum má tohle mapovat dřív, než se to stane.

Proč je tohle relevantní i pro nás

Čechy a Moravu mám projeté křížem krážem. Vím, kde jsou lesní cesty, které místní cyklisté znají a milují, ale na žádné mapě se pořádně neobjevují. Vím taky, kde cesty za posledních pět let zmizely za závorami nebo pod nánosem kůrovcové kalamity. A zatím jsem neviděl jedinou organizaci, která by systematicky zjišťovala, co přesně ztratíme, až je někdo zabarikáduje.

ORCBC funguje jako hlas pro venkovní rekreaci napříč celou provincií. Prosazuje veřejné investice do přístupu k přírodě a lepší plánování rekreace, podporuje dobrovolnické organizace nářadím, výzkumem, informacemi o financování i praktickými zdroji a propaguje odpovědnou rekreaci a péči o přírodní místa. To je přesně ten typ střešní organizace, která v Česku chybí. Máme skvělé lokální spolky, ale chybí nám někdo, kdo mluví za cyklisty, turisty a vodáky najednou a kdo umí vstoupit do jednání se státními institucemi dřív, než je rozhodnutí hotové.

Bikepacking.com má ve své globální síti komunitní projekt Local Overnighters, jehož smyslem je mapování jednodenních a jednonočních tras přímo místními lidmi ve vlastním zázemí. To je přístup zdola, který funguje. Ale potřebuje k tomu zázemí v podobě organizace, která výsledky toho mapování někam odnese a použije jako argument.

Co z toho vzít pro vlastní plánování a angažmá

Konkrétně pro ty, kdo plánují výpravu do Britské Kolumbie: resource roads jsou tam páteří bikepackingových tras. Bez nich by řada legendárních tras přestala existovat v té podobě, v jaké je lidé jedou. Proto má smysl věnovat pět minut průzkumu ORCBC a vyplnit ho.

Pro nás doma z toho plyne jiná lekce. Každý, kdo pravidelně jezdí po lesních cestách, ví, které jsou klíčové. Ví, která křižovatka otevírá přístup do dvaceti kilometrů pohraničního terénu, a ví, která závora by celou oblast uzavřela. Tuhle znalost máme jen v hlavě nebo v GPS. Nikde jinde.

Zkuste si to příště, až pojedete oblíbenou trasou, pořádně zaznamenat. Ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, aby jednou existoval argument, proč by ta cesta měla zůstat otevřená. Fotky, tracklog, poznámka o tom, kolik lidí tam potkáte. To jsou data, která dávají smysl, až přijde jednání s lesní správou nebo obcí.

Britská Kolumbie ukazuje, že organizované komunity mohou předcházet uzavírání tras, pokud se včas ptají správných otázek. Průzkum resource roads je přesně taková otázka položená ve správný čas. Než cesty zmizí za závorami, je potřeba vědět, které z nich skutečně potřebujeme.

To platí v Kanadě. A platí to stejně tady.