Jak se obléct na podzim: Tipy od profesionálního cyklisty

Každý podzim řeším se svými svěřenci v klubu stejnou otázku. Kolik vrstev, jaký materiál a hlavně, kdy už je to zbytečné utrácení za věc, kterou obléknete třikrát do roka. Základ ale není v ceně visačky, je v pořadí, v jakém si vrstvy navlékáte, a v tom, jestli víte, na jakou teplotu jedete. Andy Turner, novinář Cycling Weekly, který tři roky závodil za UCI tým, publikoval devátého září obsáhlého průvodce vrstvením oblečení od přechodného období až do zimy. Píše pro britské i americké vydání časopisu a teploty uvádí ve stupních Celsia i Fahrenheita, ale princip vrstvení, který popisuje, funguje stejně, ať šlapete v Cotswolds nebo na Vysočině.

Vrstvení podle profíka: tři vrstvy, ne padesát

V pelotonu se o oblékání nikdy nemluví jako o módě, mluví se o něm jako o výkonu. Přehřátý jezdec ztrácí watty stejně spolehlivě jako podchlazený, jen to je méně vidět, protože si to nikdo nepřizná nahlas. Turnerův průvodce rozděluje sezonu na jasné pásma: základy vrstvení, start v dešti, teploty pod patnáct stupňů, opravdu zimní počasí a nakonec to, jak se obléknout na úplně nejtvrdší podmínky, jaké sezona nabídne.

Tahle logika mi dává smysl i z vlastní zkušenosti ze závodních zim. První vrstva odvádí pot od těla, druhá drží teplo, třetí řeší vítr a vodu. Když jednu z nich vynecháte nebo zaměníte pořadí, systém přestane fungovat, ať máte na sobě cokoli. U nás v Čechách navíc řešíme vlhkost víc než Britové, naše podzimy bývají mlhavé a studené, ne jen deštivé, takže první vrstva, ta co se dotýká kůže, je podle mě nejdůležitější nákup celého podzimu.

Kdy sáhnout po vestě, kdy po zimní bundě

Turnerův průvodce mezi svá pásma řadí i samostatnou kapitolu nazvanou teploty pod patnáct stupňů Celsia, v americké verzi textu uvedenou jako pod šedesát stupňů Fahrenheita.

Osobně tuhle hranici beru jako orientační, ne jako dogma. Na rovině při šedesáti kilometrech za hodinu vám i patnáct stupňů připadá jako pět, protože vítr o rychlosti jízdy fouká rovnou do vás. Při stoupání v nižší kadenci, kde produkujete víc tepla a jedete pomaleji, je naopak stejná teplota úplně jiný zážitek. Pod touto hranicí já osobně přestávám vystačit s tenkou vestou a sahám po rukávnících, delších návlecích a bundě s nějakou formou zateplení, i když jen lehkou. Vesta je proto podle mě lepší první nákup než bunda, jde sundat a nacpat do kapsy dřesu, zatímco zimní bunda zůstává na těle celou jízdu ať chcete nebo ne.

Start v dešti se nemusíte bát

Zvláštní kapitolu Turner věnuje přímo situaci, kdy vyrážíte na trénink za deště. Sám bych řekl, že právě tady dělá spousta jezdců stejnou chybu, snaží se zůstat suchá a skončí prochladlá, protože žádná membrána nezvládne stoprocentně nepropustit vodu při hodinách šlapání a zároveň propustit pot ven.

Realističtější přístup, se kterým jsem se v týmu naučil pracovat, je počítat s tím, že částečně zmoknete, a soustředit se na to, aby vám bylo teplo i mokrým. To znamená sázet na materiály, které si teplo drží i s vlhkostí na sobě, a nebát se kombinace nepromokavé bundy navrchu s vrstvou, která schne rychle pod ní. Návleky na boty jsou v tomhle podceňovaná položka, chodidla prochladnou jako první a zahřát je zpátky za jízdy prakticky nejde.

Co funguje i bez drahé značky

Tady se dostáváme k tomu, co mě na celém tématu zajímá nejvíc jako na trenéra hobby jezdců v Česku. Princip vrstvení stojí na funkci každé vrstvy, ne na jménu výrobce, a proto ho beze zbytku aplikuji i na výbavu z tuzemských obchodů, se kterou trénují moji svěřenci. Merino vrstva, větruodolná vesta a kvalitní návleky nejsou otázka prestižní značky, jsou otázka správné skladby.

Z vlastní zkušenosti bych spíš než na jméno na visačce sázel na to, kolik vrstev si za rozumné peníze poskládáte. Levnější funkční tričko plus o něco dražší větruodolná vesta často odvede lepší práci než jedna univerzální drahá bunda na všechno. České a slovenské cyklistické značky dnes nabízejí základní funkční prádlo i zateplené vesty za zlomek cen prémiových zahraničních týmových kolekcí, a pro tréninkové kilometry, které netočíte na kameře před televizními diváky, to bohatě stačí.

Poslední rada, kterou si beru z Turnerova textu i z vlastních zim v sedle: oblékejte se na první tři kilometry, ne na celou jízdu. Pokud vám na startu není lehce chladno, za chvíli budete propocení a stejně budete jednu vrstvu sundávat.