Badger Divide: Nejtvrdší skotská bikepacking trasa

Sedm minut videa mi stačilo na to, abych zapomněl vypitou kávu. Na obrazovce se míhala rozmoklá stezka kdesi ve skotské vysočině, obloha visela nízko nad kopci a v popisku bylo jméno, které bikepackeři po celém světě dobře znají: Terry Barentsen. Videograf, který si podle vlastních slov každé léto dopřává jednu velkou bikepackingovou výpravu, letos vyrazil s partou kamarádů na jednu z nejnáročnějších skotských tras, Badger Divide, a projeli ji navíc v opačném směru, než jak se obvykle jezdí. Portál BIKEPACKING.com o téhle výpravě informoval 14. září 2026 formou krátké videoreportáže.

Sleduju podobné výpravy roky a pokaždé mě fascinuje totéž: jak málo lidí u nás ví, že takové trasy vůbec existují. Bikepacking se v Česku obvykle zastaví u gravelového víkendu na jižní Moravě nebo v okolí Brd. Badger Divide je jiná liga a právě proto stojí za to se na ni podívat blíž, i když ji reálně pojede jen málokdo z nás.

Co je Badger Divide

Podle BIKEPACKING.com jde o 210mílovou trasu s pohledy, které redakce přirovnala ke krajině ze Středozemě, a s převýšením přes 17 000 stop. V přepočtu to je zhruba 338 kilometrů a přes 5 000 metrů stoupání, tedy na jeden zátah zhruba šestkrát tolik, co stoupání z Pece pod Sněžkou na Sněžku, jenže rozprostřené do dnů v sedle a s plnými brašnami. Trasa vede naprosto typickou skotskou krajinou: vřesoviště, rašeliniště, kamenité stezky a počasí, které se mění každou hodinu. Terry a jeho parta ji tentokrát pojali pozpátku, což mění nájezdy na klíčové úseky a podle zkušených jezdců bývá právě obrácený směr tím, co trasu ještě zpřísní.

BIKEPACKING.com přitom není žádný okrajový blog. Server spravuje síť s téměř 500 originálními a kurátorovanými trasami z více než 70 zemí a řadí je i podle délky, od jednodenních přejezdů přes víkendové výlety až po vícetýdenní expedice. Badger Divide v tomhle systému patří někam mezi týdenní a delší trasy, tedy do kategorie, kam většina evropských bikepackerů míří, když chce zažít něco delšího než třídenní odskok.

Proč se dívat na skotský terén z Tater a Krkonoš

Tady přichází ten moment, kvůli kterému jsem o téhle výpravě vůbec chtěl psát. Sleduju záběry z rašelinišť a kamenitých pěšin a vidím v nich paralelu s tím, co znám z vlastních výprav po slovenských Tatrách a z hřebenových úseků Krkonoš. Ne že by terén byl identický, skotská vysočina má jiný charakter půdy a jiné počasí, ale princip je stejný: dlouhé úseky, kde se gravelka nebo lehké MTB dostávají na hranici použitelnosti, kde technika jízdy rozhoduje víc než výkon a kde plán B musí existovat dřív, než vyjedete z domova.

Když jsem loni plánoval vícedenní trasu přes slovenské Tatry, inspiroval jsem se přesně tímhle typem videí. Ne kvůli konkrétním GPS bodům, ty si člověk musí najít sám a ověřit v terénu, ale kvůli způsobu uvažování. Jak dlouho vydrží baterie v navigaci, když prší tři dny v kuse. Kolik jídla si vzít, když nejbližší obchod je den jízdy daleko. Jak moc věřit počasí, které se ve vysokých horách mění stejně rychle jako ve Skotsku.

Česká bikepacking komunita má podle mě obrovský potenciál právě v tomhle typu tras. Krkonoše nabízejí vícedenní okruhy po značených cyklotrasách, pokud si člověk naplánuje trasu chytře a respektuje uzávěry v nejcitlivějších partiích. Tatry jsou pak logickým pokračováním, protože nabízí delší, náročnější a odlehlejší úseky, kde se člověk skutečně naučí spoléhat sám na sebe.

Vybavení, které opravdu potřebuješ

Tady bych rád vyvrátil jeden mýtus, který kolem podobných tras panuje. Nepotřebuješ nejdražší brašny na trhu ani navigaci za deset tisíc. Potřebuješ tři věci, které fungují spolehlivě i po týdnu deště.

První je vodotěsné uložení spacího systému. Ať už jezdíš s klasickým stanem nebo s bivakem, na trase, kde prší polovinu dní, rozhoduje, jestli máš suchý spacák večer po deseti hodinách v sedle. Druhá věc je navigace s offline mapami a záložním zdrojem energie, powerbanka nikdy nebývá zbytečná, zvlášť když se signál v horách ztrácí na několik hodin. Třetí je pneumatika a duše, respektive sada na opravu defektu, protože kamenité a rašelinné úseky prořezávají pláště rychleji, než by člověk čekal.

Všechno ostatní je otázka pohodlí, ne přežití. Drahá karbonová brašna neujede o metr víc než ta levnější z pevného nylonu, pokud obě drží vodu venku a náklad uvnitř. Naučil jsem se tohle na vlastní kůži při první vícedenní výpravě, kdy jsem si myslel, že čím víc vybavení, tím líp, a skončil jsem s kolem, které jsem musel tlačit do kopce, protože bylo přetížené.

Badger Divide je pro mě hlavně připomínkou, že dobrodružství nezačíná za hranicemi. Začíná v momentě, kdy si sedneš k mapě, vybereš úsek, který tě děsí i láká zároveň, a rozhodneš se ho pojet. Skotská vysočina je krásná inspirace. Tatry a Krkonoše ale čekají mnohem blíž.