25 cyklistů na Great Divide: co si z toho odnést pro bikepacking v Alpách i Krkonoších

Když jsem poprvé uviděl záběry z letošní skupinové výpravy na Great Divide, zastavil jsem se u počítače déle, než jsem čekal. Ne proto, že by mě překvapila trasa, tu znám z map a videí. Zastavil mě pohled na tu partu: 25 lidí, různé kola, různé brašny, jeden cíl na jihu.

David Lamb se v červenci připojil k Ryanu Van Duzerovi a skupině na pátém úseku Great Divide Mountain Bike Route, na přibližně 550mílové jízdě ze Salidy v Coloradu až do Grantsu v Novém Mexiku. Celou zkušenost zdokumentoval ve videu, které sdílí pohled zevnitř na tenhle druh dobrodružství. Jízda vznikla jako akce organizovaná firmou Priority Bicycles spolu s Van Duzerem a výsledek stojí za to.

Co se stane, když jedeš v pětadvaceti

Sólový bikepacking má svoje kouzlo, to nepopírám. Ale vidět, jak se pětadvacet lidí pohybuje horskou krajinou, mění perspektivu. Najednou vidíš, jak se skupina přirozeně rozpadá na menší celky, jak někdo čeká na kopci, jak si navzájem pomáhají s mapou nebo opravenou defektem.

Skupinová dynamika na dlouhé trase není jen o tom, že máš společnost u táboráku. Je o tom, že každý jezdí jinak a přesto to funguje. Někdo táhne kopec pomalu s těžkými brašnami, někdo sjíždí jako blázen. A přesto se večer všichni sejdou. Tohle přesně zažívám i na českých trasách, jen v menším měřítku.

Bikepacking.com má ve své globální síti přes 300 původních a zpracovaných tras ve skoro 50 zemích. Když se podívám na jejich databázi pro Evropu, Alpy nebo Skandinávie nabízejí srovnatelné výzvy jen s jinou kulturou u silnice.

Přeložit Great Divide do češtiny

Tenhle překlad myslím doslova. Co si vzít z výpravy 25 Američanů skrz Skalisté hory a aplikovat to na to, co mám za dveřmi?

Za prvé: délka etap. Přibližně 550 mil rozdělených do skupinového tempa znamená, že nikoho netlačíte do závodního režimu. Přesně tak bych naplánoval výpravu přes Krkonoše nebo Šumavu. Kratší denní úseky, víc prostoru pro terén a zastávky. Etapa 60 km po hřebenové cestě s převýšením 1 500 m vás zaměstná dost na to, abyste nevnímali, že nemáte pětinásobnou rychlost závodního jezdce.

Za druhé: výběr skupiny. Pětadvacet lidí je na českou výpravu hodně, ale čtyři až šest jezdců s podobnou filozofií vybavení a tempem je ideál. Klíčové slovo je podobná filozofie. Pokud jeden jede s bivakvakem a druhý s celostanovým systémem, začínají problémy ne s vybavením, ale s očekáváními.

Za třetí: dokumentace. Lamb natočil celé video, které přináší autentický pohled na výpravu. My v Česku tohle teprve budujeme jako komunita. Každý záznam z krkonošského nebo alpského bikepackingu pomáhá ostatním plánovat a zároveň buduje povědomí o tom, co tahle forma cestování obnáší.

Prakticky: co do brašen na skupinovou výpravu

Tady přijde část, kde se nebojím být konkrétní, protože obecné rady nikomu nepomáhají.

Na skupinové výpravě se dá efektivně rozdělit společné vybavení. Jeden nese náhradní sadu nástrojů navíc, druhý lékárničku, třetí extra vařič. Každý tak ušetří hmotnost a zároveň skupina jako celek není závislá na jednom sáčku s vybavením. Tohle funguje jen tehdy, když se domluvíte předem, nejlépe při setkání před odjezdem.

Navigace na skupinové výpravě má vlastní logiku. Bikepacking.com nabízí k trasám GPS mapy a detailní průvodce, takže základ máte. Ale ve skupině doporučuji, aby trasu v telefonu nebo na Garminu měli minimálně tři lidé, ne jen jeden vedoucí. Horské počasí v Alpách nebo Krkonoších umí skupinu rozdělit, a pak je dobré, když každý ví, kam jede.

Spaní v terénu ve skupině: bivaky jsou osobní záležitost, ale výběr místa je kolektivní rozhodnutí. Na Great Divide mají jezdci výhodu divočejší krajiny a volnějších pravidel pro kempování. V Česku a obecně v Alpách je to složitější. Znát předem povolené bivakové zóny nebo horské chaty podél trasy ušetří večerní stres po těžkém dni v sedle.

Proč to dělat ve skupině

Sám jsem výpravu ve třech nebo čtyřech zažil jako úplně jiný druh zkušenosti než solo. Nepomáháte si jen logisticky. Sdílíte ty momenty, na které se pak vracíte v myšlenkách: přechod rozblácené sjezdovky v dešti, večeře z vařiče u lesa, úsvit nad alpským hřebenem, kdy nikdo nic neříká, protože není co říkat.

Lamb a Van Duzer tohle zachytili na trase, která je svou délkou a terénní rozmanitostí legendou amerického bikepackingu. My máme svoje legendy blíž. Alpy jsou letem hodinový přesun, Krkonoše jsou za rohem. A komunita bikepackerů v Česku roste, stačí se podívat na akce, skupiny a výpravy, které vznikají každou sezónu.

Tahle výprava 25 jezdců na Great Divide mě znovu připomněla, proč bikepacking funguje lépe, než se na mapě zdá. Trasa je jen rámec. To, co se děje uvnitř rámce, určují lidé kolem vás.

Takže: kdo jede příští léto na hřeben?