4 000 km středoasijským bikepackingem: jak se připravit na Kyrgyzstán a Tádžikistán

Říkám si to pořád dokola: nejkrásnější trasy nejsou na mapě vyznačeny modře. Jsou to prašné stopy kamsi za horizont, kde pás asfaltu skončil před dvaceti kilometry a ty si teprve teď uvědomuješ, jak daleko jsi od nejbližší vesnice. Přesně tak vypadá středoasijský bikepacking. A právě to na něm miluju.

Katalánci Alba Xandri a Ricard Calmet projeli Kyrgyzstán, Tádžikistán a západní Čínu a nasbírali přes 4 000 kilometrů tvrdě vydřených kilometrů v jednom z nejdivočejších koutů světa. Jejich report na Bikepacking.com je jedním z těch materiálů, ke kterým se vracím, protože v něm není fluff. Jsou tam konkrétní místa, konkrétní problémy a pocit, že to šlo zvládnout, protože šlo dobře připravit.

Pojďme si projít, co taková expedice obnáší, pokud ji plánuješ jako český cyklista s omezenou dovolenou a realistickým rozpočtem.

Terén, výška a to, co tě fakt překvapí

Střední Asie se na papíře tváří romanticky. Tian Šan, Pamír, průsmyky nad 4 000 metrů. Skutečnost je taková, že tělo potřebuje čas, aby si na výšku zvyklo, a kolo potřebuje náhradní díly, protože ty tam nenajdeš. To jsou dvě věci, které se musí řešit dřív, než koupíš letenku.

Aklimatizace není volitelná. Při rychlém výstupu nad 3 500 metrů ti hrozí výšková nemoc, únava a neschopnost pořádně spát. Spousta bikepackerů jezdících do Kyrgyzstánu doporučuje strávit prvních pár dní v Biškeku nebo Oši a pak postupně stoupat. Neznamená to, že musíš jet pomalu celou dobu, ale prvních 400 až 500 výškových metrů denně je rozumná horní hranice, dokud se neokoukáš.

Pamir Highway, tedy M41, je legendární. Tádžická část vede přes náhorní plošinu Wakhan a průsmyk Ak-Baital ve výšce přes 4 600 metrů. To je nejvyšší bod celé středoasijské bikepacking klasiky. Cesta tam může být prašná, kamenitá nebo zanesená bahnem po dešti, a to vše v průběhu jednoho dne. Kola pod 29 palci bych tam nebral a pneumatiky pod 2,1 palce taky ne.

Bikepacking.com mapuje přes 300 originálních a kurátorovaných tras v téměř 50 zemích světa. Středoasijský region zastupuje mimo jiné reportáž právě od Alby a Ricarda, která zachycuje jejich průjezd Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a západní Čínou včetně rozsáhlé fotodokumentace z terénu.

Co si sbalit a co doma nechat

Tohle je ta část, kde většina lidí přehání. Vidím to pořád: kola naložená jako muly, brašny přeplněné věcmi pro všechny možné scénáře. Ve Střední Asii platí jiné pravidlo než třeba na cyklostezce z Prahy do Vídně: každý kilogram navíc tě stojí energii, kterou budeš nutně potřebovat.

Základní systém brašen pro takovou výpravu je handlebar bag na spánek (spacák, karimatka, případně bivak), frame bag na jídlo, náhradní díly a nabíječky, a seat bag na oblečení. Nic víc. Cargo cage na vidlici pro další láhev vody je v suchých částech Pamíru nezbytnost, ne luxus.

Spacák musí zvládnout i záporné teploty. Noce v nadmořských výškách nad 3 000 metrů mohou být i v létě dost chladné, a to i když přes den šlapeš v tričku. Lehký třísezónní stan nebo bivak je volba podle toho, jak moc ti vadí déšť v noci.

Navigace: Komoot nebo Garmin s offline mapami. V oblastech bez signálu (a těch je tam většina) je telefon s uloženými GPX trasami záchrana. Aplikace maps.cz nebo OsmAnd s OpenStreetMap daty funguje skvěle i bez dat, a to bez nutnosti platit za prémiové předplatné.

Opravy kola: zvyšuji svoji sázku na dva záplatkové sady, tři duše navíc (nebo tubeless sealant v zásobě), náhradní drát, spojovací článek řetězu a základní sadu imbusů. Servis kol v odlehlých oblastech prostě neexistuje. Pokud si nejdeš jistý, projdi si nejdřív nějaký kurz základní mechaniky, třeba od Cykloservis Praha nebo podobných dílen, co pořádají workshopy.

Víza, logistika a česká komunita

Kyrgyzstán je pro české cestovatele bezevízový, vstup je volný až na 30 dní (pro delší pobyt je potřeba registrace). Tádžikistán vyžaduje vízum dopředu a pro oblast GBAO (Gorno-Badachšánská autonomní oblast, kudy vede Pamir Highway) je potřeba speciální povolení, takzvaný GBAO permit. Bez něj tě otočí na prvním checkpointu.

Letenka nejčastěji vede přes Istanbul nebo Dubaj do Biškeku, případně do Dušanbe. Cena se pohybuje od cca 12 000 Kč zpáteční v závislosti na sezóně. Kolo jako zavazadlo přijde většinou na 50 až 100 euro navíc, záleží na letecké společnosti. Turkish Airlines nebo Flydubai jsou oblíbené volby.

Česká bikepacking komunita je menší, ale fajn. Na Facebooku funguje skupina Bikepacking CZ/SK, kde se dá dohledat zkušenost přímo od lidí, co jeli třeba Pamir nebo Song Köl. Občas tam někdo sdílí i kontakty na místní průvodce nebo tipy na guesthousy, které jsou v regionu klíčové. Zejména kirgizské jurty a tádžické homestaye jsou pro bikepackery ideální kombinace levného noclehu a teplého jídla.

Plánování trasy: zpráva Alba a Ricarda o jejich 4 000km průjezdu Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a západní Čínou je dostupná na Bikepacking.com a obsahuje fotodokumentaci i terénní postřehy přímo z terénu. Takový materiál je lepší příprava než jakýkoli cestovní průvodce z knihkupectví.

Jednu věc bych zdůraznil nad vše ostatní: Střední Asie tě naučí improvizovat. Plán se změní, počasí nepočká, vesnice na mapě nemusí existovat. A přesně proto je to tam tak dobré. Kolo tě dostane tam, kam autobus nejede, a ty se večer složíš ve spacáku s výhledem na Tian Šan a přemýšlíš, proč jsi tu nebyl dřív.