
Bikepacking od Aljašky do Patagonie: 35 zemí, 35 vrcholů a jedno kolo
Vojtěch Říha ·
Existují výpravy, které vás přinutí zastavit a přemýšlet. Ne proto, že jsou rekordní nebo televizně atraktivní, ale proto, že vám připomenou, proč jste vlastně na kolo sedli. Výprava Tobiase Renggliho patří přesně do téhle kategorie.
V dubnu letošního roku vyrazil třiadvacetiletý Tobias Renggli na expedici nazvanou "Across All Borders": cestu z Aljašky do Patagonie výhradně na vlastní pohon. Podle bikepacking.com cestuje Tobias z Aljašky do Patagonie pod vlastní silou s cílem vylézt na nejvyšší horu v každé z 35 zemí podél trasy. První epizoda dokumentuje jeho jízdu z Deadhorse k Denali.
To, co na celém projektu zaujme každého, kdo kdy řešil logistiku vícedenní výpravy, je měřítko. Pětatřicet zemí. Pětatřicet vrcholů. A kolo jako hlavní dopravní prostředek mezi nimi.
Jak vybrat kolo na 35 zemí?
Tohle je otázka, u které se zastaví každý bikepacker dříve nebo později. Na krátké výpravě si můžeš dovolit kompromis. Na výpravě, která trvá roky a prochází přes Aljašku, Střední Ameriku, Andy a nakonec Patagonii, kompromis nefunguje.
Terén takové trasy je brutálně různorodý. Arktická tundra v okolí Deadhorse nemá nic společného s horskými stezkami v Andách nebo s prašnými cestami Střední Ameriky. Kolo musí zvládnout zátěž výbavy pro spaní v terénu, musí být opravitelné v místech, kde nejbližší bike shop je vzdálený stovky kilometrů, a musí mít geometrii, která přežije měsíce v sedle bez toho, aby jezdce fyzicky zlomila.
Pro výpravy podobného rozsahu se osvědčují stroje s robustním hliníkovým nebo ocelovým rámem, širšími pláštěmi (40 mm a výše), jednoduchým převodem bez elektroniky a standardizovanými komponenty dostupnými po celém světě. Platí to pro Tobiase stejně jako pro kohokoli, kdo plánuje vyjet za horizont na víc než pár týdnů. Elektronické přehazovačky jsou skvělé v Evropě. V odlehlých částech Střední Ameriky budou vaším největším problémem.
Brašny jsou samostatná kapitola. Na tak dlouhou trasu není prostor pro přeplněné tašky. Základem je rámová brašna, podsedlová brašna a řídítkový váleček. Spací výbava musí být komprimovatelná a odolná vůči vlhku. Co nepotřebuješ dnes, nezabere místo zítra.
Financování bez sponzorského aparátu
Tady přichází ta část, o které se nemluví dost nahlas. Velké expedice v médiích vypadají jako projekty podpořené výrobci kol, outdoorovými značkami a cestovními agenturami. Realita většiny bikepackerů je jiná.
Tobias Renggli je třiadvacetiletý člověk, ne profesionální cestovatel s PR agenturou. Jeho výprava dokumentovaná na bikepacking.com ukazuje model, který zná každý, kdo někdy plánoval cestu s omezeným rozpočtem: jet dál, platit méně, improvizovat víc.
Konkrétně to znamená kempovat místo spaní v hotelech, vařit místo stravování v restauracích a plánovat trasu tak, aby nákladné přechody hranic nebo dopravní uzly byly výjimkou. Volný kempink je v mnoha zemích Ameriky přirozenou součástí kultury. Patagonie v tomto ohledu nabízí možnosti, o kterých si centrální Evropa může nechat zdát.
Crowdfunding a přímá podpora komunity (například přes platformy jako Patreon nebo přímé příspěvky od sledujících) jsou pro takové projekty čím dál realističtější cestou než hledání sponzorů v korporátním světě. Komunita kolem bikepacking.com, která má podle vlastních údajů téměř 500 původních a kurátorovaných tras ve více než 70 zemích, je živoucím důkazem, že ekosystém lidí ochotných projekt podobného druhu podpořit existuje.
Psychologické hranice dlouhé trasy
O fyzické náročnosti výprav se píše hodně. O té psychologické podstatně méně.
Výprava z Aljašky do Patagonie netrvá týden ani měsíc. Trvá roky. A v průběhu těch let se člověk setká s momenty, kdy motivace jednoduše vyschne. Není to selhání. Je to fyzika takového projektu.
Tobias startoval v dubnu jako třiadvacetiletý. To znamená, že pokud výpravu dokončí, bude jiný člověk než ten, který opustil Deadhorse. Trasy tohoto typu mění perspektivu. Každý bikepacker, který absolvoval vícedenní výpravu, zná ten moment druhého nebo třetího dne, kdy se tělo teprve nastavuje na nový rytmus a mysl zpochybňuje celý plán. Na výpravě trvající roky se tento moment vrací opakovaně, jen v jiném kontextu.
Praktická strategie je rozdělit trasu na zvládnutelné celky. Deadhorse do Denali je jeden celek, jeden příběh, jedna epizoda. Tohle není jen narativní rozhodnutí pro dokument: je to mentální hygiena. Velká výzva se stává zvládnutelnou tehdy, když ji přestanete vidět jako celek a začnete ji žít po etapách.
Komunita hraje roli, i když jezdíte sami. Příběhy jako ten Tobiasův dávají ostatním jezdcům referenční bod: pokud on dokázal dojet z Deadhorse k Denali, moje víkendová výprava v Beskydech najednou vypadá jinak. Inspirace funguje v obou směrech.
Proč to stojí za pozornost
Tohle není článek o rekordu. Je o tom, co se stane, když si jeden člověk řekne, že projede kontinent na kole a při tom vyleze na vrchol každé země, kterou projede, a prostě začne šlapat.
Bikepacking.com projekt dokumentuje průběžně, první epizoda mapuje úsek Deadhorse až Denali. Tobias Renggli není mediální produkt. Je to třiadvacetiletý jezdec, který vyjel na vlastní silou a dělá to bez masivní průmyslové podpory.
Pro každého, kdo přemýšlí o vlastní velké výpravě, je tohle důkaz, že měřítko projektu nemusí záviset na tloušťce sponzorské smlouvy. Závisí na ochotě vyjet a nezastavit se příliš brzy.
Časté dotazy
- Kdo je Tobias Renggli a o co v jeho expedici jde?
- Tobias Renggli je třiadvacetiletý jezdec, který v dubnu vyrazil na expedici "Across All Borders": cestu z Aljašky do Patagonie výhradně na vlastní pohon. Cílem je vystoupat na nejvyšší horu v každé ze 35 zemí podél trasy.
- Kde mohu sledovat průběh Tobiasovy výpravy?
- Výpravu dokumentuje bikepacking.com, kde vyšla první epizoda zachycující úsek z Deadhorse k Denali.
- Kolik tras najdu na bikepacking.com pro plánování vlastní výpravy?
- Podle bikepacking.com má jejich síť téměř 500 původních a kurátorovaných tras ve více než 70 zemích po celém světě.



