Pyrenejemi na kole z 90. let: příběh El Piri a proč nezáleží na výbavě

Občas narazím na příběh, který mě přinutí zastavit se a přečíst ho dvakrát. Tento byl jeden z nich. Gabrielle Antoine projela El Piri, tedy 800 kilometrů napříč Pyrenejemi, na horském kole vyrobeném někdy v devadesátých letech minulého století. Žádná karbonová vidlice, žádný dropper post, žádné elektronické řazení. Jen starý ocelový nebo hliníkový rám s komponentami, které by dnes na burze stály pár stovek korun.

A dojela.

Co je vlastně El Piri

El Piri je bikepackingová trasa vedoucí přes celé Pyreneje. Osm set kilometrů terénu, převýšení, divočiny a občasné civilizace. Není to procházka po cyklostezce podél řeky, to si piš. Trasa patří mezi ty, které si bikepackeři označují jako vícetýdenní expedici, kde každý den rozhoduješ, kde přespíš, kde doplníš vodu a jestli vůbec dnes večer dolezeš do sedla včas, než se setmí.

Gabrielle Antoine se na start El Piri dostala díky stipendiu L'esperit del Bikepacking Startline Bursary, které cíleně podporuje jezdce z podreprezentovaných skupin tím, že jim poskytuje finanční pomoc a výbavu. Právě Gabrielle byla letos příjemkyní tohoto stipendia pro El Piri, jak popisuje bikepacking.com.

Tohle mi přijde důležité ne proto, že jde o hezký příběh o inkluzivitě (i když je), ale proto, co z toho plyne prakticky. Startovní pole velkých bikepackingových akcí bývá plné lidí s koly za sto tisíc a výše. Titanové rámky, Rohloff, satelitní komunikátory, brašny od prémiových výrobců. Gabrielle přijela s kolem z doby, kdy internet teprve vznikal, a přesto absolvovala stejnou trasu jako všichni ostatní.

Co z toho plyne pro tebe

Jsem přesvědčený, že největší bariéra vstupu do bikepacking světa není finanční. Je mentální. Lidé si řeknou: "Až budu mít lepší kolo, až si pořídím lehčí stan, až..." A zatím nejezdí.

Příběh Gabrielle tohle rozbíjí velmi konkrétně. Trasa El Piri měří 800 kilometrů a vede přes Pyreneje. To není nějaká snazší varianta pro začátečníky. A přesto ji zvládla na výbavě, která by dnes na secondhandovém trhu ani moc nestála.

Co tedy skutečně potřebuješ? Z vlastní zkušenosti říkám: funkční přehazovačku, spolehlivé brzdy a pneumatiky, které drží vzduch. Všechno ostatní je nadstavba. Brašny si můžeš z části vyrobit nebo koupit levnější varianty. Navigaci zvládneš s telefonem a offline mapami. Stan za tři tisíce korun tě ochrání před deštěm stejně dobře jako ten za patnáct.

Na druhou stranu nechci romantizovat nepohodlí. Staré kolo z devadesátek má reálné limity. Komponenty se mohou pokazit a náhradní díly nemusí být po ruce. Servis v horách je problém s čímkoli, tím spíš se zastaralou geometrií a nestandardními rozměry. Gabrielle tohle vědomě podstoupila a zvládla to, ale to neznamená, že starý jízdní krok automaticky zvládne každý.

Pointa ale zůstává: kolo z devadesátek, které je funkční a seřízené, tě přes Pyreneje proveze. Moderní high-end stroj ti cestu nezajistí sám od sebe. To, co ji zajistí, jsou naloměné nohy a hlava, která nevzdává.

Jak plánovat podobnou výpravu bez elitního rozpočtu

Bikepacking.com, odkud příběh Gabrielle pochází, provozuje síť více než 300 originálních a kurátorovaných bikepackingových tras ve skoro 50 zemích světa. To je docela zásobárna inspirace pro každého, kdo hledá, kam vyrazit, a nezáleží mu přitom na tom, jestli pojede na nejnovějším gravel biku nebo na kole vytaženém ze sklepa.

Konkrétně pro El Piri nebo podobně ambiciózní výpravu bych doporučil:

• Naplánuj trasu dopředu, ale buď připravený ji měnit. GPS trasy ke stažení jsou k dispozici, offline mapy jsou základ.
• Servis si udělej sám před odjezdem. Kolo z devadesátek nepotřebuje nutně nové komponenty, ale potřebuje čistý pohon, namazané lanka a správně seřízené brzdy.
• Brašny jsou důležité, ale neklam se levnými kopiemi, které se za tři dny roztrhají. Raději méně brašen, ale kvalitních. Podsedlová taška a řídítkový váleček ti toho odnesou víc, než čekáš.
• Spaní v terénu je svoboda, ne nouze. Bivak nebo lehký stan ti otevírají možnosti, které ubytování v hospodě nikdy nenabídne.
• Zásoby jídla a vody plánuj konzervativně. V horách je vzdálenost k dalšímu obchodu vždy větší, než to vypadá na mapě.

Mám rád výpravy, kde kolo je jen prostředek. Kde se ráno probudíš ve stanu, uvaříš kávu na vařiči a vůbec nevíš, co ten den přinese. El Piri je přesně tento typ dobrodružství, a příběh Gabrielle Antoine ukazuje, že ho lze prožít bez ohledu na to, co máš pod sebou za kolo.

Někdy stačí prostě vyjet.