dopedalu.cz
Reklama
Které vybavení profíků rozhodně nekopírovat
Silnice & Závody5 min čtení

Které vybavení profíků rozhodně nekopírovat

Tomáš Bárta
Tomáš Bárta

Tomáš Bárta ·

TL;DRKaždý rok po Tour de France se hobby jezdci ptají, co z profesionálního pelotonu přenést na vlastní kolo. Jenže slammed stem, keramická ložiska nebo integrovaný kokpit existují ve WorldTour z důvodů, které s průměrnou nedělní skupinkou nemají nic společného. Tady jsou konkrétní příklady, kde vás slepé napodobování bude stát peníze nebo zdraví.

Každý rok po Tour de France se na fórech a v cyklistických skupinách spustí totéž. Lidé si prohlíží fotky z etap a přemýšlí, co z toho dát na vlastní kolo. Některé věci dávají smysl i pro hobby jezdce, třeba kvalitní přilba nebo dobré pneumatiky. Ale část trendů, které vidíte u WorldTour týmů, tam existuje z důvodů, jež s vaší každodenní realitou nemají nic společného. Pokusím se to rozebrat konkrétně.

Slammed stem: bolest zad zadarmo

Jednou z nejnápadnějších vizuálních věcí u profesionálů je takzvaný slammed stem. Road.cc ve svém přehledu závodních trendů jej řadí mezi věci, které by běžný cyklista od Tour de France kopírovat neměl. Výsledkem slammed stemu je agresivní, aerodynamická poloha těla, při které je řidítko výrazně níže než sedlo. Profíci tuto polohu zvládají proto, že mají mimořádnou flexibilitu, trénují dvacet hodin týdně a jejich polohu na kole nastavuje profesionální bikefit se zpětnou vazbou v průběhu celé sezony.

Průměrný český hobby jezdec, který jezdí tři čtyři hodiny týdně a přes den sedí v kanceláři, si tím způsobí problémy s bederní páteří, ztuhlým trapézem a brněním rukou. Nižší řidítko aerodynamiku skutečně zlepšuje, ale benefit se naplno projeví až při vyšších rychlostech a závodním nasazení. Na oblíbené skupinkové vyjížďce nebo na gran fondu se efekt v úsporách wattů prakticky ztratí, zatímco bolest zůstane.

Pokud chcete aerodynamičtější polohu, jděte nejprve na kvalitní bikefit. Změna polohy o pět milimetrů najednou, ne o pět centimetrů.

Keramická ložiska: marketing vs. fyzika

Keramická ložiska jsou dalším trendem, který vypadá lákavě. Výrobci slibují nižší tření, delší životnost a lepší přenos výkonu. Profesionální týmy je používají, to je pravda. Ale existuje několik věcí, které se při prodeji zákazníkům příliš nezdůrazňují.

Za prvé, rozdíl v odporu valivého tření mezi prémiovou ocelí a keramikou je při reálných jízdních podmínkách velmi malý. Výzkumy opakovaně ukazují, že za největší část odporu při jízdě na kole odpovídá aerodynamický odpor vzduchu, nikoliv tření v ložiskách. Road.cc ve svém přehledu závodních trendů zmiňuje keramická ložiska jako příklad vybavení, které by hobby cyklisté od profesionálů kopírovat neměli. Pokud jedete v dešti nebo na mokré silnici, jak to v Česku bývá dobrou část roku, mohou se levnější keramická ložiska rychleji opotřebit než kvalitní ocelová ložiska správně mazaná a udržovaná.

Cena prémiové keramické sady se přitom pohybuje od několika tisíc korun výše. Za stejné peníze pořídíte daleko lépe vybavení, které přinese skutečně měřitelný rozdíl, třeba kvalitnější pneumatiky s nižším valivým odporem nebo trénink se siloměrem.

Integrovaný kokpit: servis jako noční můra

Integrované řidítko s představcem, kde jsou vedeny brzdové a řadicí kabely nebo hydraulické hadičky uvnitř konstrukce, je esteticky čisté řešení. V pelotonech WorldTour je to prakticky standard, protože týmy mají mechaniky, kteří jsou schopni celý kokpit do hodiny rozebrat a složit zpět.

Realita hobby jezdce je jiná. Jakýkoliv servis, výměna bowdenu, nastavení brzdové hadičky nebo jen přesunutí cyklopočítače se změní v hodinovou práci nebo návštěvu servisu. Road.cc ve svém přehledu závodních trendů zmiňuje integrované systémy (řidítka, představce, interní vedení kabelů) jako jeden z prvků, které by cyklisté od profesionálů kopírovat neměli.

Pokud nemáte doma plně vybavenou dílnu a chuť trávit hodiny nad interním vedením kabelů, klasický představec s odděleným řidítkem a externími kabely je spolehlivější a levnější na údržbu.

Extrémně lehká kola: kde leží hranice rozumnosti

Profesionální závodní kola se pohybují na hranici limitů daných pravidly UCI. Hobbyisté tento tlak na nízkou hmotnost velmi rádi přebírají, i když závodní kontext chybí.

Kilogram navíc na kole při výjezdu kopce délky jeden kilometr se sklonem osm procent stojí přibližně čtyři pět sekund, záleží na tom, kolik kilo váží jezdec sám. Na pětadvacetikometrovém výšlapu je to samozřejmě více, ale pořád mluvíme o sekundách, ne o minutách. Přitom cena za každý ušetřený gram ve vrchní výkonnostní třídě exponenciálně roste. Ráfkové karbonové kolo pod tisíc gramů za pár, které stojí sto tisíc korun, není investice s rozumnou návratností pro jezdce, jehož výkon se pohybuje pod čtyřmi watty na kilogram.

Úspora hmotnosti má smysl tam, kde je kolo výrazně těžší, než odpovídá jeho cenové kategorii. Přejít z průměrného alobalu na slušné hliníkové nebo vstupní karbonové kolo dává smysl. Honit poslední gramy za desetitisíce korun je jiná kategorie rozhodování.

Závodní výživa: gely každých dvacet minut

Na velké etapové závody funguje výživa velmi organizovaně. Zásobovací zóny, týmová auta, pevný plán příjmu sacharidů. Profíci konzumují při závodním tempu sto gramů sacharidů za hodinu nebo i více, protože se pohybují na vysokém procentu maximálního výkonu po mnoho hodin.

Pro hobby jezdce na tříhodinové vyjížďce průměrnou rychlostí, kde podstatnou část trasy jedou v zóně dva nebo ve skupině s draftem, jsou taková množství gelů a koncentrovaných sacharidů nadbytečné. Výzkumy ukazují, že u jezdců s nižší intenzitou tělo efektivně využívá tukové zásoby jako zdroj energie a potřeba exogenních sacharidů je výrazně nižší. Přejídání se gely při nízké intenzitě přinese leda zbytečné kalorie a prázdnou peněženku.

Dobrý základní princip: za hodinu lehčí jízdy si tělo poradí s vodou a případně banánem. Gely a koncentrované produkty mají smysl při delší a intenzivnější zátěži.

Co tedy kopírovat?

Jsou věci, které profíci dělají a kde je smysl je napodobit. Péče o pneumatiky a jejich tlak je jednou z nich. Kvalitní přilba odpovídající bezpečnostním normám je druhou. Trénink se siloměrem má smysl od amatérské závodní kategorie výše, protože data o wattech umožňují řídit intenzitu mnohem přesněji než pocit nebo tepová frekvence samotná.

Ale slammed stem, keramická ložiska za pět tisíc, integrovaný kokpit vyžadující hodiny servisu a závodní výživa na rekreační vyjížďce? To jsou věci, které peloton používá v kontextu, jenž se od vaší nedělní skupinky liší asi tak, jako ranní posilovna od profesionálního fotbalu. Investujte tam, kde to přinese skutečný přínos pro vás, ne pro závodníka s týmem pětadvaceti lidí v zázemí.

Reklama
SdíletXFacebook

Časté dotazy

Proč profíci jezdí se slammed stemem a hobby jezdci by neměli?
Profesionální závodníci mají mimořádnou flexibilitu a jejich polohu na kole průběžně ladí profesionální bikefit. Hobby jezdec, který tráví většinu dne vsedě u počítače a jezdí jen pár hodin týdně, si agresivní polohou způsobí problémy s páteří a trapézem, přičemž aerodynamický přínos při rekreačních rychlostech je minimální.
Mají keramická ložiska měřitelný přínos pro běžného cyklistu?
Rozdíl ve valivém odporu oproti kvalitní oceli je v reálných podmínkách velmi malý, protože dominantním odporem při jízdě je aerodynamika, ne tření v ložiskách. Za cenu prémiové keramické sady pořídíte kvalitnější pneumatiky nebo siloměr, které přinesou prokazatelně větší zlepšení výkonu.
Kdy dávají gely a závodní výživa smysl i pro hobby jezdce?
Při nižší intenzitě tělo čerpá primárně z tukových zásob a koncentrované sacharidy nejsou potřeba. Gely mají opodstatnění až při delší a intenzivnější zátěži, kdy jedete výrazně nad druhou tréninkovou zónou po dobu přesahující přibližně devadesát minut.

Mohlo by vás zajímat