Pogačar chce závodit bez léta. Co by to znamenalo pro české jezdce?

Devátá etapa letošní Tour de France z Malemort do Ussel se zkrátila o 30 kilometrů, protože meteorologická služba Météo-France vyhlásila v departementu Corrèze červený stupeň varování před horkem. Zvítězil v ní Mathieu van der Poel z úniku a po dojezdu se obhájce titulu Tadej Pogačar vyjádřil způsobem, který rozproudil debatu daleko za hranicemi závodního zpravodajství.

"Kdybych měl moc, změnil bych celý kalendář a v červenci a srpnu bych nezávodil v horkých místech," řekl obhájce titulu novinářům po etapě. "Udělal bych úplně jiný kalendář, ale to není něco, co mohu ovlivnit." Přidal ještě poznámku o dřívějších startech etap, ale sám uznal, že startovat v osm ráno problém nevyřeší, protože do cíle se stejně přijede v horku.

Horko jako bezpečnostní problém, ne výmluva

Než se pustím do domácí perspektivy, zaslouží si kontext pár čísel. Organizátoři Tour letos přijali několik mimořádných opatření: UCI uvolnila pravidla pro předávání bidonu jezdcům (normálně je to přísně regulováno), fanoušci byli pro požáry odrazováni od návštěvy 3. etapy a týmy jako Netcompany-Ineos přivezly na start úvodní týmové časovky velké nádoby s ledem, do nichž jezdci ponořovali paže, aby snížili tělesnou teplotu před výkonem. Van der Poel sám přiznal, že měl v prvním týdnu problém se zotavováním i po lehčích etapách. Tom Pidcock situaci popsal lapidárně: "Jet k podpisu startovní listiny ráno bylo jako otevřít troubu a dostat horký vzduch do obličeje."

To nejsou nářky rozmazlených profesionálů. Tepelný stres při výkonu nad 300 watty na kole je fyziologický fakt. Srdeční frekvence stoupá, plasmatický objem krve klesá, schopnost odvádět laktát se zhoršuje. Pelotonu ve francouzském vedru tedy nejde jen o komfort, ale o reálné zdravotní riziko.

Pogačarův návrh proto není pubertální vzdor vůči organizátorům Grand Tour. Je to reakce na klimatický posun, který mění podmínky závodění způsobem, na nějž byl původní kalendář (sestavený v éře, kdy průměrné teploty v Evropě v červenci byly zhruba o dva stupně nižší) prostě navržen špatně.

Český kalendář je na léto postaven

A teď k jádru věci. Jak by dopad takové reformy pocítila česká cyklistika?

Domácí silniční sezóna kopíruje logiku WorldTour: jaro patří přípravě a prvním závodům, léto je vrchol, podzim je ukončení formy. Velká část tuzemských etapových závodů a kritérií se odehrává v červnu, červenci a srpnu, kdy jsou nejdelší dny, nejlepší počasí pro diváky a dovolenkový čas závodníků z řad amatérů. Přesunout vrchol sezony na jaro nebo na září by vyžadovalo přestavět periodizaci tréninku od základu.

Profesionální jezdci pracují s ročním tréninkovým plánem, v němž zimní základní objem (nízká intenzita, vysoké hodiny v sedle) buduje aerobní kapacitu, jarní intenzivní blok ladí formu a létní závodní období ji zužitkuje. Pokud by se závodní vrchol přesunul na duben a říjen, základní objem by musel probíhat na podzim a v zimě, tedy v podmínkách, kdy český jezdec tráví velkou část tréninku na trenažéru nebo za tmy. To není nemožné, ale je to logisticky a psychicky náročnější, zvlášť pro závodníky bez zázemí profesionálního týmu.

Pro hobby jezdce a amatérské závodníky je to ještě komplikovanější. Většina z nich si nemůže vzít dovolenou v dubnu, aby odjela na soustředění do tepla. Nemohou trénovat dvakrát denně, protože ráno jsou v práci. Jejich sezóna je přizpůsobena délce dne a teplotám, nikoli teorii ideálního výkonnostního kalendáře.

Co by se muselo změnit

Přesun vrcholu sezóny by konkrétně znamenal:

• Přesunutí velkých českých etapových závodů z léta do května nebo září
• Zkrácení závodního léta, které dnes slouží jako prostor pro velké množství menších kritérií a regionálních závodů
• Nový přístup k periodizaci u závodníků všech kategorií
• Přebudování soustředění: místo jarních kempů na jihu Evropy by přišly podzimní bloky

Přitom klimatická logika Pogačarova návrhu platí i pro Česko. Červenec a srpen jsou dlouhodobě nejteplejšími měsíci a v posledních letech kulminují vlny horka, při nichž teploty na výjezdech překračují 35 stupňů. Kadence klesá, příjem tekutin nestačí kompenzovat pocení a tréninkový efekt se ztrácí. Závodní zatížení za těchto podmínek je prostě jiné než v 18 stupních jarního ráje.

Na druhou stranu, přesunutí Tour de France pryč z července by byl kulturní seismický otřes. Letošní ročník se koná od 4. do 26. července 2026 a závod má v tomto termínu zakořeněnou historii sahající přes celé století. Organizátoři to vědí, Pogačar to ví. Proto sám dodal, že to "není něco, co může ovlivnit."

Reálná cesta: dřívější starty a lepší pravidla

Pravděpodobná cesta reformy nepovede přes přesun celé Tour, ale přes úpravu podmínek závodění. Pogačar sice zmínil dřívější starty, ale sám připustil, že ani start v osm ráno problém nevyřeší; přesto jde o nejschůdnější krok. UCI už letos ukázala, že je schopna pružně reagovat, když uvolnila pravidla pro předávání bidonu uprostřed závodění. Zkracování etap při červených výstrahách je také precedent, který letošní Tour nastavila.

Pro české závodníky a trenéry z toho plyne praktický závěr: sledovat, jak se profesionální pravidla vyvíjejí, a přizpůsobovat organizaci domácích závodů. Dřívější startovní časy při tropických dnech, lepší zásobování tekutinami na trase, zkracování etap při extrémním horku. To jsou věci, které může udělat každý pořadatel krajského přeboru nebo oblastního kritéria, bez čekání na revoluci v kalendáři WorldTour.

Pogačarova slova jsou provokace ve správném smyslu. Přinutí funkcionáře přemýšlet nahlas o tom, co bylo dřív tabu. A to je vždycky dobrý začátek, i když výsledek nebude tak radikální, jak si obhájce žlutého trikotu přeje.