Harry postavil svůj vysněný bikepacking speciál sám

Před pár lety jsem seděl u ohně někde v Beskydech a poslouchal chlapíka, který si na týdenní výpravu přivezl kolo se sedlovkou ušitou z plachty od stanu. Držela líp než leckterá koupená brašna za tři tisíce a vypadala jako z dílny, kterou skutečně byla, tedy z jeho vlastní garáže. Na podobný příběh jsem nedávno narazil na Bikepacking.com, tentokrát z druhé strany planety, z kanadské Britské Kolumbie. Stojí za to se u něj zastavit, protože ukazuje přesně to, o čem bikepacking podle mě má být: víc řemesla, míň nakupování.

Sweet Treat: kolo, které vzniklo v Nelsonu

Server Bikepacking.com v rubrice Reader's Rig představil Harryho z Britské Kolumbie, který ukázal první kolo postavené pod značkou Sweet Treat. Šlo o vlastnoručně postavený jednorychlostní hardtail s domácími brašnami a originální grafikou. Text napsal Harry Tudor a fotografie pořídil Miles Arbour. Sám sebe Harry popisuje jako učitele, environmentálního pedagoga, cyklotrenéra, příležitostného závodníka a celoživotního nadšence do kol, který žije v Nelsonu. Reportáž vyšla na Bikepacking.com 11. září 2026 v rubrice Dispatch a Reader's Rig.

Co mě na tom baví, je ta kombinace. Člověk, který učí děti venku, si mezitím doma šije brašny a stříká vlastní grafiku na rám. Není to profesionální frame builder s CNC strojem, je to prostě kluk, který chtěl kolo přesně podle sebe a rozhodl se, že si ho udělá sám, včetně tašek. U nás podobných lidí potkávám čím dál víc, jen o nich méně slyšíme, protože se s tím nechlubí na sociálních sítích tak okatě jako výrobci.

Proč se do DIY bikepackingu pouštět i u nás

Sada kvalitních brašen od zavedené značky dnes v Česku snadno přesáhne osm až deset tisíc korun, a to mluvím o základní trojici, rámová taška, sedlovka, řídítková role. Pro spoustu lidí je to důvod odložit první vícedenní výlet o rok, o dva, protože si myslí, že bez plné výbavy to nejde. Přitom pravda je jiná: první opravdu dobrá brašna, kterou jsem kdy měl, jsem si ušil sám ze staré stanové podložky a kusu Cordury koupené na metry v Praze na Žižkově. Vydržela tři sezony hrubého zacházení po slovenských grúňoch.

Nejde o to šetřit za každou cenu. Jde o to, že šitá brašna na míru vašemu rámu sedí líp než univerzální kus, který má padnout na deset různých geometrií najednou. A hlavně, když si ji uděláte sami, přesně víte, jak ji v terénu opravit, když se roztrhne švih na suchý zip nebo praskne šev. To se hodí spíš na čtvrtý den výpravy v Beskydech než jakákoli záruka.

Co si ušít sám a co radši koupit hotové

Rámová taška je nejlepší místo, kde začít. Vystřihněte si šablonu z kartonu přímo podle vašeho rámu, přidejte pár milimetrů na švy a přeneste na látku. Cordura 500D nebo 1000D se dá sehnat u českých prodejců outdoorových materiálů po metrech, stejně jako voděodolný X-Pac, který je lehčí, ale hůř se s ním pracuje na běžném domácím šicím stroji. Suché zipy, popruhy a přezky koupíte samostatně, žádná velká věda.

Kde bych naopak nešetřil na vlastní zkoušce, jsou dvě věci. První je zip na hlavní komoru rámové tašky, protože levný plastový zip po pár měsících v prachu a blátě začne váznout přesně ve chvíli, kdy potřebujete rychle sáhnout po pláštěnce. Vodotěsný zip TIZIP nebo YKK Aquaguard stojí víc, ale vyplatí se. Druhá věc je řídítková role s roll top uzávěrem, kde švy musí být opravdu vodotěsné, a to je pro začátečníka na šicím stroji těžký oříšek. Tady bych první rok radil koupit hotovou a energii věnovat sedlovce a rámové tašce, kde je chyba mnohem míň drahá.

Samotný hardtail na tuhle proměnu potřebuje překvapivě málo úprav. Většinou stačí přidat závity nebo alespoň pásky na vidlici pro doplňkové láhve, zkontrolovat, jestli má rám dost místa na velkou rámovou tašku bez kolize s tlumičem vzduchu nebo lahví, a případně vyměnit převodník za menší, protože s plnou zátěží oceníte nižší převod do kopce víc než poslední zoubek nahoře. Nic z toho nevyžaduje svářečku ani drahé nářadí, stačí imbusové klíče a trocha trpělivosti.

Jak vyrazit na první výpravu

Nezačínejte týdenní expedicí. Ideální první test je takzvaný S24O, tedy výprava z práce večer, přespání v terénu a návrat druhý den do oběda. V Česku na to stačí les kousek za městem a povolení k táboření zjištěné předem, protože ne všude se dá legálně přespat pod širákem. Na takovou noc si vyzkoušíte, jestli vám domácí brašny drží na místě přes hrbolatou lesní cestu, jestli navigace v telefonu vydrží baterku a jestli spacák, který jste našli doma ve skříni, opravdu stačí na noc venku.

Harryho příběh mě baví hlavně proto, že nikde neříká, že jeho kolo je dokonalé. Je to první pokus pod novým jménem, s chybami, které příště opraví. Přesně tak by měl vypadat i váš první bikepackingový setup: funkční, trochu neohrabaný, a hlavně váš vlastní.