Co necháme doma: Bikepacking gear, který už nepotřebujeme

Před pěti lety jsem na první vícedenní výpravě po jižních Čechách vezl na kole skoro čtrnáct kilo věcí. Dvě sady oblečení na převlečení, vařič se dvěma nádobami, stan pro dva lidi, i když jsem jel sám. Třetí den před Novohradskými horami jsem litoval každého gramu v brašnách. Od té doby výbavu spíš okleštím, než rozšiřuju, a čím dál častěji zjišťuju, že věci, které jsem si kdysi bral automaticky, teď prostě nechávám doma.

Zkušenost mění to, co bereš s sebou

Podobným vývojem prochází i lidé, kteří se bikepackingu věnují mnohem déle než já. Server bikepacking.com nedávno spustil seriál nazvaný The Cut List, jehož autorem je zakládající editor webu Logan Watts. V úvodním díle prochází patnáct kusů výbavy, návyků a pevně zastávaných názorů, které za ta léta opustil. Sám o tom píše, že po desetiletích bikepackingu, cykloturistiky a posedlosti výbavou se věci, které kdysi považoval za nezbytné, staly zbytečnou zátěží. Článek vyšel patnáctého září 2026.

Není to nijak převratné zjištění a asi ho zná každý, kdo najezdil víc než pár set kilometrů se zavazadly na kole. Věci, co v obchodě vypadají jako nutnost, se v terénu často mění na mrtvou váhu. Rozdíl je jen v tom, jestli si to člověk připustí po prvním týdnu, nebo až po pátém výletu.

Kolik dní, tolik gramů

Jedna věc, kterou jsem se naučil až s odstupem, je poměřovat výbavu podle délky výpravy, ne podle toho, co by se "mohlo hodit". Bikepacking.com řadí trasy do kategorií podle počtu dní: jednodenní výlety a takzvané S24O, víkendové trasy na dva až čtyři dny, týdenní trasy na pět až deset dní, vícetýdenní trasy na jedenáct až třicet dní a expedice nad jedenatřicet dní. Každá kategorie má jiné nároky na spaní, jídlo i opravárenskou sadu, a právě tady většina lidí sáhne po zbytečně těžkém kompromisu: balí se na expedici, i když jedou přes víkend.

Když jedu jen na jednu noc, beru bivak místo stanu, jednu sadu oblečení navíc a žádnou soupravu dvou kastrolů. Na týden přidám jen to, co se opravdu může rozbít nebo dojít: náhradní duši, trochu víc jídla, powerbanku. Nic z toho není objev, ale je snadné to zapomenout, když se člověk nechá unést seznamy z internetu psanými pro úplně jiný typ výpravy.

Módní vlny kolem brašen

Bikepacking jako scéna má svoje trendy stejně jako všechno ostatní, a některé z nich stojí za kritický pohled. Web bikepacking.com dělí přehled brašnářské výbavy do několika samostatných kategorií: mini panniers, sedlové brašny a takzvané top openery, klecové úchyty a takzvané anything bags na rám, gravel řídítka a takzvané drop bar 29ery. Nabídka je obrovská a marketing kolem ní ještě větší. Realita je taková, že na většinu tras u nás vystačíš se třemi brašnami: na řídítka, na rám a pod sedlo. Cokoliv navíc řeší spíš estetiku sestavy na fotce než skutečnou potřebu v terénu.

Co bych naopak nikdy neškrtal, je navigace. Ne proto, že by to bylo módní, ale protože ztratit se s vybitým telefonem na lesní cestě v Beskydech uprostřed deště je zážitek, který nikdo nepotřebuje zažít dvakrát. GPS jednotka s vlastní baterií a stažené offline mapy jsou jediná položka, kterou beru bez ohledu na délku výpravy.

Krátké výlety jako škola pro ty delší

Pokud váháte, kde svoji vlastní verzi cut listu začít sestavovat, nejlepší místo jsou paradoxně ty nejkratší výpravy. Bikepacking.com v rámci takzvaného Local Overnighters Project sbírá a mapuje jednonoční trasy z celého světa, které do databáze přidávají místní jezdci ve svém vlastním okolí. Právě jednonoční výlet kousek od domova je ideální místo, kde zjistíte, co jste vzali zbytečně, aniž byste to platili třetím dnem v sedle daleko od civilizace. Vezmu tašky, vyjedu za barák, přespím venku, a druhý den doma rovnou vytřídím, co jsem vlastně ani nerozbalil.

Plánování tras jako součást výbavy

Volnost, o které se v bikepackingu tolik mluví, nezačíná až na kole, ale u mapy. Americká Adventure Cycling Association se sama označuje za americký neziskový domov bikepackingu a cykloturistiky a podle vlastních slov už padesát let mapuje trasy, buduje komunitu a inspiruje k cestám.

Organizace uvádí, že spravuje 57 298 mil zmapovaných tras, prosazovala síť USBRS v délce 24 144 mil a má přes 16 000 členů. Mezi jejich trasami je i TransAmerica Trail a Great Divide Mountain Bike Route.

Naše krajina takovou síť nemá a asi mít nebude, ale princip zůstává stejný: dobře naplánovaná trasa ušetří víc váhy než jakákoliv ultralight brašna. Když víš, kde bude voda a kde poslední obchod před lesem, nemusíš vozit zásoby na tři dny dopředu jen pro jistotu.

Co si z toho vzít

Nejlehčí výbava není ta, kterou koupíš, ale ta, kterou po pár výletech přestaneš brát. Po každé cestě si sepište, co jste vůbec nerozbalili, a příště to nechte doma. Funguje to spolehlivěji než jakýkoliv seznam z internetu, i ten můj.