Dokonalá desítka: Nejlepší cyklistický náčiní roku 2026

Přehled zveřejnil Matt Ischt Barnard 11. září 2026 v sekci Deals. Ze více než 150 produktů, které redakce Cycling Weekly v roce 2026 dosud otestovala, získalo plné pětihvězdičkové hodnocení jen dvanáct z nich. Ne desítka, jak by naznačoval titulek tohohle textu, ale rovný tucet. Než se pustím do toho, co z takového seznamu dává smysl řešit u nás, chci nejdřív ukázat, proč se k podobným žebříčkům dívám s jednou zdviženou obočí, i když jim jinak věřím.

Zahraniční redakce jako Cycling Weekly testují stovky produktů ročně a mají na to lidi, kteří s daným kolem nebo oblečením najezdí stovky kilometrů v terénu, ne jen ho osahají na stole ve fotostudiu. To je poctivá práce a výsledná pětihvězdičková známka něco váží. Otázka pro čtenáře v Ostravě nebo v Uherském Hradišti je ale jiná: kolik z toho dokážu vůbec sehnat a za kolik korun? A hlavně, s jakým servisem, když se něco pokazí?

Proč je pět hvězdiček tak vzácná trofej

Dvanáct kousků ze sto padesáti je necelých osm procent. U velkých testovacích redakcí obvykle platí, že čtyři hvězdičky znamenají dobrý produkt s nějakou výhradou, zatímco pět hvězdiček je rezervováno pro věci, u kterých recenzent nenašel žádné ale, ani po měsících používání. V praxi to bývá souhra ceny a provedení, ověřená až dlouhodobým používáním, a tahle kombinace se těžko skládá dohromady najednou. Levná věc bez chyby se najde, drahá věc bez chyby taky, obojí zároveň je vzácnější.

Sám testuju vybavení hlavně tady, na cyklostezkách podél Vltavy nebo na štěrku v Brdech, a přiznávám, že často žasnu, jak jinak vypadá "nejlepší produkt roku" v článku psaném pro Londýn nebo Kalifornii. Klima, terén i síť prodejen jsou jiné, a to se do pěti hvězdiček nikdy nepromítne.

Pro českého cyklistu je ale důležitější jiná otázka než samotné procento úspěšnosti. Kolik z těch dvanácti produktů se vůbec dá pořídit tak, aby to nekončilo clem, přepočtem kurzu a reklamací přes tři časová pásma? Přehled Cycling Weekly je z principu psaný pro britský a americký trh, kde funguje jiná síť prodejců a distributorů než u nás, a to je limit, který z jednoho článku prostě nevyčtete, i kdyby byl sebepoctivější. Britský testovací žebříček nikdy nebude počítat s tím, že vám nejbližší autorizovaný servis leží přes hranici a poštovné se počítá v librách.

Velocio a otázka, co z toho reálně dovezeme domů

Jedno konkrétní jméno ze seznamu ale zmínit můžeme, protože se objevilo přímo v podkladech k článku. Tim letos udělil značce Velocio z Nové Anglie dvě pětihvězdičková hodnocení. Nová Anglie leží na východním pobřeží USA, a pokud vím, Velocio u nás nemá žádného oficiálního distributora ani kamenný obchod. Je to menší oděvní značka, a přesně tenhle typ nálezu dělá podobné žebříčky zrádné pro čtenáře na východ od Rýna.

Když mi něco takového přistane na stole, ptám se na dvě věci a teprve pak sahám po peněžence. Existuje evropský distributor, nebo objednávám rovnou z Massachusetts a čekám tři týdny na balík s nejistým clem? A kolik ten dres nebo bunda reálně stojí v korunách, když připočtu dopravu a případné clo nad limit, ne cenu přepočtenou kurzem přímo z webu výrobce, která vypadá vždycky lákavěji, než jaká nakonec dorazí na účet. Jestli navíc něco po dvaceti praní přestane sedět nebo se rozpáře šev, řešení bývá u malé značky bez zastoupení jednoduché a nepříjemné zároveň: balík zpátky do USA na vlastní náklady a čekání na odpověď v jiném časovém pásmu. To je argument, který žádná hvězdička nezmění, ať je test sebepoctivější.

Neberu tím Velociu nic z jejich výkonu, dvě pětihvězdičková hodnocení v jednom roce od jedné redakce je solidní výsledek a značka si ho zaslouží. Jde mi jen o to, že nadšení testera a reálná dostupnost pro člověka v Ostravě nebo v Českých Budějovicích jsou dvě různé věci, které je potřeba od sebe důsledně oddělovat, než člověk vytáhne kartu.

Co si z toho vzít, když nakupujete v Česku

Praktický závěr je nudnější, než by se slušelo na text s dokonalou desítkou v titulku, ale funguje spolehlivě, proto ho tu mám rád opakovat pořád dokola. Než na základě zahraniční recenze koupíte cokoliv, projděte si v hlavě tři kroky. Ověřte, jestli produkt prodává někdo přímo v Česku nebo aspoň v Evropské unii s rozumnou dopravou a bez měsíčního čekání. Podívejte se, jestli velikostní tabulka odpovídá evropským mírám, protože americké a britské značky často řežou jinak v ramenou i v délce rukávu, a co sedí testerovi z Bathu, nemusí sedět vám. A přepočítanou cenu i s clem porovnejte s tím, co za podobné peníze koupíte od výrobce se servisem o kus blíž, třeba v Německu, v Polsku nebo přímo doma.

Dvanáct pětihvězdičkových testů z více než 150 pokusů je slušný filtr na to, co za rok vyšlo dobře, a Cycling Weekly si za tu poctivost, se kterou k testování přistupuje, zaslouží uznání. Hůř se ale filtruje podruhé, jakmile do rovnice přidáte dostupnost a velikost, a pak ještě otázku servisu, který v hodnocení hvězdičkami vidět není. Z letošního seznamu si každopádně odnáším jedno: špičkové hodnocení od zahraniční redakce je dobrý první krok při výběru, rozhodně ne poslední. Ten poslední krok si každý musí udělat sám, s kalkulačkou na eura a koruny otevřenou vedle prohlížeče a se zdravou dávkou trpělivosti.