Cyklista vs. sociální sítě: Co si myslí řidiči na Facebooku

Kdo je aspoň jednou za měsíc na Facebooku ve skupině typu "Cyklisté Praha" nebo "Doprava Brno", ví, jak to tam chodí. Někdo nahraje video z palubní kamery, k tomu napíše dvě věty a pod tím se strhne debata o tom, kdo je na silnici horší: cyklisté, nebo řidiči. Tenhle rituál není žádná česká specialita, dělá se úplně stejně v Anglii, jen s jinými hláškami a jiným přízvukem v komentářích.

Zrovna teď mají Britové vlastní kolo (ve smyslu diskuzní kolotoč) rozjeté kolem výroku, který na Radiu 5 Live pronesl jeden z hostů. Vyzval cyklisty, aby se "chovali mnohem lépe". Server road.cc popsal, že uživatelé sociálních sítí kritizovali přispěvatele Radia 5 Live za výzvu cyklistům, aby se chovali mnohem lépe. Sama bych čekala, že se diskuze obrátí proti cyklistům, jak to bývá zvykem, ale tady to bylo naopak.

Ve stejném přehledu zpráv byl i případ z hrabství Kent, kde byl muž obviněn po smrtelné nehodě. To mi vždycky připomene, že za těmi hádkami na internetu je i skutečné riziko na silnici, ne jen souboj názorů. Přesně proto mi přijde smysluplnější věnovat čas tomu, co si na kolo pořídím a jak ho udržuju, než sledovat, kdo pod kým vyhrál slovní přestřelku.

Co dělám pro bezpečnost, než řeším, kdo má pravdu na internetu

Z celé té diskuze si beru jednu praktickou věc: čím jsem vidět a čím jsem předvídatelnější, tím míň se stávám postavou v nějaké příští hádce na Facebooku. Zní to banálně, ale funguje, a začíná to u světel. Přední světlo za dvě stě korun z bazaru vydrží tak měsíc, než začne blikat a umírat uprostřed křižovatky. Slušné USB světlo s reálnou svítivostí kolem 300 lumenů stojí od osmi set korun výš a vydrží roky, což se na cenu za ujetý kilometr vyplatí mnohem víc, než se na první pohled zdá.

Druhá věc, o které se v žádné internetové hádce nemluví, je běžná údržba, a přitom rozjeté brzdy nebo prokluzující řetěz způsobí víc nebezpečných situací než jakýkoli spor o přednost. Řetěz mažu zhruba jednou za dva týdny, olej za sto padesát korun vydrží klidně rok. Zhruba jednou měsíčně kontroluju brzdové destičky, protože v mokru a špíně se opotřebují rychleji, než by člověk čekal, a výměna páru vyjde na dvě až čtyři stovky. Tlak v pneumatikách kontroluju zhruba jednou týdně, protože podhuštěná guma zvyšuje riziko defektu i to, že se kolo hůř ovládá. Celkový servis u mechanika jednou ročně stojí mezi osmi sty a patnácti sty korun a beru ho stejně samozřejmě jako STK u auta.

Podobně je to s výbavou na počasí. Reflexní vesta nebo pásky na kotníky nejsou drahé, dvě stovky za sadu, a přitom dělají větší rozdíl v tom, jak vás řidič vidí za deště nebo za svítání, než jakákoliv debata o tom, kdo má na silnici přednost. Blatníky za pár stovek ušetří nejen vaše kalhoty, ale i trpělivost řidiče za vámi, který by jinak koukal na vodu stříkající vám ze zadního kola. V zimě přidávám nepromokavou bundu za tisíc až dva tisíce korun a rukavice s membránou, protože prokřehlé prsty na brzdové páce nejsou vtip, ale reálné riziko, a kdo jezdí po náledí, sáhne po zimních pneumatikách s hroty za necelý tisíc korun za kus.

Zámek je další kapitola, o které se v hádkách na sítích nemluví, ale která pro dojíždějícího cyklistu rozhoduje víc než cokoliv jiného. U kola za deset tisíc korun se nevyplatí šetřit na zámku za tři sta, protože takový zámek přestřihnete kleštěmi na zahradu. Kvalitní U zámek s certifikací vyjde na dva až tři tisíce a je to investice, která se vrátí hned při prvním pokusu o krádež, kterou přežije. Kde je to možné, dávám přednost hlídanému stojanu nebo alespoň dobře osvětlenému místu s kamerou, protože i ten nejlepší zámek je jen zdržovací taktika, ne neprůstřelná bariéra. V Praze a Brně přibývá krytých stojanů u nádraží a úřadů, roční permice tam vyjde na pár set korun.

Když si to sečtu, provoz kola na dojíždění mě ročně stojí zhruba tři až pět tisíc korun: servis, pneumatiky, olej, občas nová sada brzdových destiček a jednou za pár let nové světlo nebo zámek. Proti ročnímu předplatnému MHD nebo nákladům na parkování auta ve městě je to zlomek, i když si připočtu pořizovací cenu kola rozpočítanou na pár let dopředu. Tahle čísla se v diskuzích na Facebooku nikdy neobjeví, protože nejsou tak chytlavá jako video z palubní kamery, ale jsou to čísla, která reálně rozhodují, jestli budu do práce jezdit na kole i za rok.

A jak se liší tón debaty u nás

Tady musím být opatrná, protože žádný pořádný český průzkum srovnávající tón debat s tím britským jsem nenašla, a nechci si nic vymýšlet. Co ale vidím, když sleduju místní skupiny, je jiná struktura sporu. V Británii se hodně řeší styl jízdy sportovních cyklistů na silnicích mimo město, celá ta silniční kultura pelotonů a předjíždění. U nás se většina hádek vede o městě: o cyklopruzích, o parkování na chodníku, o tom, jestli cyklista měl jet po silnici, nebo po zamrzlém chodníku, kde nikdo neuklízel. Česká debata je tak víc o infrastruktuře, britská víc o osobním chování jednotlivce, a je jedno, čí přístup je "lepší", spíš je to jinačí rétorika.

Britská ani česká online válka mezi cyklisty a řidiči nikam nezmizí, protože je to pohodlný způsob, jak si vybít frustraci z dopravy na anonymní skupině lidí. Reálný rozdíl mezi bezpečnou a nebezpečnou jízdou do práce ale nedělá to, kdo vyhrál diskuzi pod článkem z road.cc, dělá ho fungující světlo, promazaný řetěz, zámek, který vydrží víc než pět minut, a trocha zdravého rozumu na obou stranách řidítek i volantu.