Tour de Suisse Ženy: Královská etapa ve Villars rozhodne o vítězce

Pět etap, pět dní závodění ve švýcarských Alpách a na závěr výjezd do Villars-sur-Ollon. Tak vypadá letošní Tour de Suisse Ženy, a kdo sleduje ženský peloton pravidelně, ví, že tohle není žádná procházka. Poslední etapa se jede v neděli 21. června, přičemž Cyclingnews ji výslovně označuje jako "Queen stage packed with climbing" s převýšením přes 3 000 metrů, kde bude korunována celková vítězka závodu.

Závod se rozběhl 17. června v italském Sondriu a trasa pokračovala přes Locarno, Bad Ragaz a Aarburg, než celá stavba směřuje k pátému a závěrečnému cíli ve Villars-sur-Ollon. Organizátoři Tour de Suisse tomu říkají "Peaks of Emotions" a tentokrát to není fráze, je to popis.

Co obnáší 3 000 metrů převýšení v jedné etapě

Než se pustím do taktiky, chci být konkrétní v číslech, protože ta řeknou víc než jakýkoliv epiteton. Finální etapa v sobě nese přes 3 000 metrů nastoupaných výškových metrů a celkovou vítězku závodu určí právě tato stage. Cyclingnews ji explicitně označuje jako "Queen stage packed with climbing", přičemž zdůrazňuje, že etapa je naplněná stoupáním a rozhodne o celkovém pořadí.

Co to v praxi znamená fyzicky? Závodnice v horské etapě tohoto rozsahu jedou velkou část trasy na hranici nebo nad hranicí laktátového prahu. Pro laiky: jde o intenzitu, při které svaly produkují kyselinu mléčnou rychleji, než ji tělo stačí odbourávat. Udržet výkon v takovém pásmu po dobu odpovídající několika hodinám závodění vyžaduje jak výjimečnou aerobní kapacitu, tak schopnost číst závod a rozložit síly správně.

Draft, tedy jízda v závěsu za závodnicí vpředu, šetří v rovině a mírném stoupání klidně 20 až 30 procent energie. Jakmile ale sklon stoupne nad osm procent a rychlost padne pod 15 km/h, přínos aerodynamického stínu se blíží nule. Na skutečném alpském stoupání se peloton nutně rozpadá a každá závodnice musí jet svůj vlastní závod podle vlastního výkonu v wattech na kilogram tělesné hmotnosti. Právě tehdy se ukazuje, kdo se na zimu skutečně připravil.

Kadence, tedy počet otáček pedálů za minutu, je v horách dalším faktorem. Silné šlapačky s nízkou kadencí kolem 70 otáček za minutu mohou být efektivní na krátkých výjezdech, ale na hodinových alpských stoupáních se lépe daří závodnicím s kadencí 85 až 90, které méně zatěžují svaly a více spoléhají na kardiovaskulární systém.

Taktika a šance na umístění

Horský závod s takovým profilem nahrává čistým horalkám, tzv. grinperům: závodnicím s vysokým poměrem wattů na kilogram, typicky 5,5 až 6,5 W/kg při FTP. Závodnice s časovkářskými predispozicemi, které mají absolutně vyšší výkon, ale více muskulatury, ztrácejí na dlouhých stoupáních kilogram od kilogramu.

Takticky se první hodina etapy obvykle odehraje relativně klidně, pokud není trasa od startu do kopce. Týmy lídrů se snaží kontrolovat tempo, nenechat uniklou skupinu příliš odjet a zároveň šetřit domestiky pro závěrečné stoupání. Soupeřky budou testovat, kdo má v nohách rezervu, krátkými zrychleními. Každý výpad, na který lídr musí reagovat, ho stojí cenné zásoby glykogenu.

Pro závodnice, které jedou Tour de Suisse s ambicemi na celkové pořadí, je pátá etapa zároveň nejrizikovějším místem celého závodu. Krize přichází bez varování, náhlý pokles výkonu o 15 až 20 wattů může na alpském svahu znamenat ztrátu minuty za pět kilometrů. Proto zkušené závodnice nikdy nečekají, až se krize projeví naplno: jedí a pijí pravidelně i tehdy, kdy to subjektivně nepotřebují, a snaží se jezdit konstantním výkonem místo reaktivního jezdění za akcelerujícím pelonem.

Z pohledu středoevropského diváka je tahle etapa výkladní skříní toho, čím se horská cyklistika liší od časovky nebo kritéria. Tady se nevyhrává na aerodynamice ani na sprintu. Vyhrává se na tom, co se nedá koupit: na schopnosti udržet výkon, když všechno bolí a cílová čára je ještě daleko.

Česká stopa ve švýcarských Alpách

Česká ženská silniční cyklistika prošla za posledních deset let výrazným vývojem. Závodnice startující na závodech takové úrovně, jako je Tour de Suisse, sbírají zkušenosti v prostředí, kde se rozhoduje na základě wattáže, taktiky a mentální odolnosti, nikoliv na základě štěstí nebo náhody.

Královská etapa ve Villars je pro ně dvojí zkouška. Zaprvé jde o fyzický výkon v prostředí, které odpouští méně než cokoliv jiného v kalendáři. Zadruhé jde o závodní zkušenost, která se nedá nahradit. Jezdit v pelotonu se závodnicemi světové třídy, umět se schovat, umět zaútočit ve správný moment a zvládnout výživu a pitný režim za pohybu na alpském stoupání, to jsou schopnosti, které se formují roky.

Celkový výsledek etapového závodu se rozhoduje v závěrečné stage, kde podle Cyclingnews bude korunována celková vítězka. Pro závodnice, které nemají šanci na celkové pořadí, je to příležitost útočit ve dřívějším úniku a zkusit etapové vítězství, zatímco favoriti musejí kontrolovat a hlídat.

Villars-sur-Ollon je pro horskou etapu ikonická lokalita. Výjezd do této alpské destinace v kantonu Vaud patří ke klasickým švýcarským závěrečným přímkám, které peloton zná a respektuje. Závodnice na startu moc dobře ví, co je čeká, a právě proto bude tahle etapa tak fascinující sledovat.

Výsledek ukáže, kdo celý týden šetřil správně a kdo ho prodal příliš brzy. Tak to v horách chodí.