Tour de France 2026: Kdo jede a kde jsou Češi?

Závod startuje 4. července a tabulky s nominacemi se pomalu plní. Jako první dva týmy na světě zveřejnily svá jména Visma-Lease a Bike a Uno-X Mobility. Obě nominace přišly ve stejný úterý, obě mají svou logiku a obě jsou zajímavé z různých důvodů. Jenže pro českého čtenáře je za tím vším jedna nepříjemná, ale nutná otázka: kde jsou naši jezdci?

Visma a Uno-X: dvě různé filozofie sestavy

Visma-Lease a Bike nominovala kolem Jonase Vingegaarda sedmičku, která není sestavena náhodně. Victor Campenaerts je specialista na časovky a jeho práce v úniku nebo jako "domestik" na rovině je precizní. Edoardo Affini patří k nejlepším časovkářům pelotonu vůbec. Victor Campenaerts, Edoardo Affini, Per Strand Hagenes, Matteo Jorgenson, Sepp Kuss, Bruno Armirail a Davide Piganzoli budou všichni podporovat Vingegaarda při jeho útoku na žlutý dres. Jorgenson vyhrál loni etapu na Tour, Kuss je trojnásobný mistr Vuelta a jeho práce v horách je legendární. Vingegaard tak dostává jeden z nejkompletnějších vlaků, které kdy nějaký tým postavil.

Uno-X Mobility přichází na Tour v jiné roli. Letos jedou poprvé jako plnoprávný WorldTour tým, ne jako pozvání. To je zásadní rozdíl, protože invitace znamená, že organizátor ASO může tým z nominace v podstatě kdykoli vyřadit. Vlastní WorldTour licence je stabilita a prestiž. Jejich lídr Tobias Halland Johannessen skončil loni šestý v celkovém pořadí, což je výsledek, který mluví sám za sebe. K němu přidávají zkušeného Magnuse Corta, vítěze etap, a Jonase Abrahamse, dalšího vítěze etap.

Zatím jsou to jediné dva týmy s kompletními sestavami. Nominace se zpravidla oznamují v průběhu deseti dnů před startem závodu, takže zbývající celky jako UAE Team Emirates-XRG, Red Bull-Bora-Hansgrohe nebo Decathlon CMA CGM svá jména teprve zveřejní. Na Tour pojede celkem 23 týmů a 184 jezdců, tedy osm závodníků za tým.

Žádný Čech, žádný středoevropan. Proč?

Pojďme být konkrétní. V nominaci Vismy ani Uno-X žádný český, slovenský ani polský jezdec není. A pokud se podíváme na zbývající týmy, situace není optimistická. Česká republika nemá v současné době žádného jezdce ve špičce WorldTour, který by mohl reálně aspirovat na nominaci na Tour de France v top týmu.

Proč? Není to otázka talentu. Je to otázka systému a kontinuity. Týmy jako Visma nebo Ineos budují svůj roster roky dopředu. Berou jezdce jako Piganzoli nebo Hagenes v osmnácti, devatenácti letech, dávají jim dva tři roky v kontinentálním nebo ProTeam prostředí a teprve pak je vytáhnou do World Tour. Český vývojový ekosystém tenhle pipeline nemá. Nemáme tým na úrovni WorldTour ani ProTeam, který by sloužil jako přechodový můstek. Slovenský Peter Sagan kdysi prošel Liquigasem, dnes by podobnou cestu absolvoval přes tým jako Q36.5 nebo někdo podobný. Jenže ani tam žádné velké středoevropské jméno nevídáme.

Tadej Pogačar nastoupí jako jasný favorit na žlutý dres, třetí za sebou, pátý celkově. Jonas Vingegaard ho chce porazit. Remco Evenepoel útočí za Red Bull-Boru. A Paul Seixas závodí za Decathlon CMA CGM a je řazen mezi přímé vyzyvatele Pogačara. Tuhle čtyřku sleduje celý svět. Česko kouká z gauče.

Co by muselo přijít, aby se to změnilo

Tohle není kritika pro kritiku. Chci ukázat, co by reálně muselo nastat. Nejprve by musel vzniknout domácí ProTeam nebo alespoň silná kontinentální struktura schopná posílat jezdce do mezinárodních závodů kategorie 2.1. Bez toho mladý Čech nemá kde získat body do žebříčku UCI a bez bodů ho žádný WorldTour tým nepodepíše.

Druhá věc je aerodynamika a specializace. Moderní Tour de France se vyhrává v horách a v časovkách. Časovkáři jako Affini jedou na kole s precizně naladěnou pozicí ve větru, jejich výkon na 40 km se pohybuje kolem 420 až 450 wattů po dobu přes hodinu. Horolezci jako Kuss vydávají 6,2 až 6,5 wattu na kilogram tělesné hmotnosti. Tyhle čísla nejsou dosažitelná bez mnohaletého strukturovaného tréninku, který začíná nejpozději v šestnácti sedmnácti letech. Český tréninkový systém tohle zatím nedokáže zajistit systémově, pouze výjimečně.

A pak je tu draft. Jízda ve skupině, kde přední jezdci berou vítr za tým, je taktická věda. Každý domestik ve Vismě nebo Uno-X přesně ví, kdy táhnout, kdy se schovat, kdy nechat soupeře pracovat a kdy zaútočit. Tenhle vědomostní kapitál se buduje roky v pelotonu, ne na domácích závodech kategorie 1.2.

Závod, který sledujeme odjinud

Letošní Tour je na papíře mimořádně zajímavá. Pogačar versus Vingegaard je rivalry, která táhne sledovanost po celém světě. Uno-X přichází jako první norský WorldTour tým v historii s vlastní licencí a jejich přítomnost v závodě je symbolická: malý národ, odvážná organizace, výsledky. Norsko dokázalo vybudovat infrastrukturu, která produkuje světovou špičku. Johannessen šestý celkově, Cort vítěz etap, Abrahamsen vítěz etap. To není náhoda.

Pro nás je Tour zatím závodem, který sledujeme na obrazovkách. Ale sledovat ho se závodní optikou, rozumět taktice, vědět proč Visma nechá Armiraila táhnout v třetím týdnu místo Kussovi je přínos sám o sobě. Možná právě z téhle generace fanoušků vzejde někdo, kdo jednou řekne dost a systém změní zdola.

Do startu zbývá pár dní. Sestavy se budou doplňovat. Sledujte tenhle prostor.