Noc na kole s Alison Jacksonovou: jak funguje formát Overnighters a co si z něj vzít

Girona. Oblíbené přezimování profi pelotonů, kamenné uličky, nekonečné silnice do kopců. Právě tam natočila značka Tailfin první díl svého nového videoseriálu s názvem Overnighters, a já si říkám: proč tohle nefunguje i tady u nás, někde v Beskydech nebo na Šumavě?

Pojďme si nejdřív říct, oč jde.

Co je vlastně Overnighters

Tailfin popisuje svůj seriál jako "24hodinovou záminku pro dobrou konverzaci." Hostitel Boru McCullagh pozve zajímavého člověka, vyrazí s ním na místní stezky a přenocují venku. Žádné týdenní plánování, žádné karavanové zázemí. Subčtyřiadvacet hodin, jedno místo na spaní, kolo.

V prvním díle se k Boruovi přidala WorldTour profesionálka Alison Jacksonová. Jacksonová je jedna z nejlepších kanadských silničářek, ale tady nejede závod. Jede s taškami, přespí venku a ráno sedí někde v katalánském terénu s kávou v ruce. To je celý koncept.

Bikepacking.com, kde video vyšlo, dlouhodobě prosazuje myšlenku, že overnighter je jeden z nejmocnějších formátů vůbec. Mají dokonce speciální sekci Local Overnighters Project, jejímž cílem je zmapovat jednonoční bikepackingové trasy po celém světě, psané místními lidmi o jejich vlastním zázemí. Celkem jich mají přes 300 původních a kurátorsky vybraných tras v globální síti pokrývající skoro 50 zemí. Česká republika zatím v téhle mapě není nijak viditelně zastoupena, a to je škoda.

To se dá změnit. Ale nejdřív k té inspiraci samotné.

Proč je jednoduchý nocleh na kole tak silná věc

Pamatuju si svůj první overnighter. Bylo to v červenci, vyrazil jsem z Brna na štěrku směrem na Moravský kras, spacák přivázaný pod sedlem, karimatka v rámové brašně. Nebyl jsem víc než 60 kilometrů od domu. A přesto, když jsem ráno vylezl z bivaku a uvařil si kafe na trangiái, cítil jsem se, jako bych byl týden pryč.

O tom přesně mluví celý Overnighters formát. Není potřeba dovolená, není potřeba výjezd do Norska. Stačí vyjet po práci, přespat venku a ráno se vrátit domů. Jacksonová to dělá v Gironě, kde trénuje, ty to můžeš dělat v okolí svého města.

Tailfin celý seriál staví na myšlence, že taková cesta je především konverzace. Člověk bez telefonu, bez závodního tlaku, na kole v terénu. To, co se začne povídat u ohně nebo při výjezdu na hřeben, je jiné než cokoli na kavárně nebo na Zoomu.

Praktická stránka věci je přitom překvapivě jednoduchá. Na overnighter nepotřebuješ víc než:

• lehký spacák nebo quilt (postačí do 5–10 °C pro letní výpravy)
• karimatku (nafukovací ušetří místo)
• bivakový pytel nebo ultralight stan
• jídlo na večer a snídani
• vodu nebo filtr
• svítilnu a nabíjecí banka

Sedlová brašna a rámová brašna to spolknou bez problémů. Kolo se nezmění v nákladní auto.

Jak si overnighter naplánovat v Česku

Česká krajina je pro tento formát stvořená. Chráněné krajinné oblasti mají samozřejmě pravidla pro bivakování, takže je potřeba si trasu přizpůsobit. Bivakování mimo vyhrazená místa je v CHKO omezené, ale existují placené tábořiště, útulny a chaty, kde zaplatíš pár stovek a máš klid. Bikepacking.com má v sekci o plánování jasný odkaz na principy Leave No Trace, které každý bikepackera by měl znát.

Konkrétně pro český overnighter doporučuju zkusit Drahanskou vrchovinu, Beskydy nebo Jeseníky. Poměrně husté sítě lesních cest, minimálně asfaltu a vzdálenosti, které se dají zvládnout i s pracovním týdnem v zádech. Vyjedeš v pátek odpoledne, v sobotu ráno se vrátíš. Nebo vyjedeš ve čtvrtek večer a v pátek si dáš home office z kavárny v nejbližším městě.

Trasu si dávám dohromady většinou v Komoot nebo Ride with GPS, kde se dají filtrovat štěrkové cesty a vyloučit silnice. GPS tracku na kolo nebo mobil do brašničky na řídítka stačí. Víc navigace nepotřebuješ.

Co si vzít z Jacksonové příběhu

Alison Jacksonová závodí na WorldTour úrovni. Přesto je v Overnighters epizodě někdo, kdo prostě jede, konverzuje a přespí venku. Bez štábu, bez masérů, bez hotelů. To je podle mě nejlepší poselství celého videa: bikepackingový nocleh nikoho nepřipravuje o výkon, neplete se do tréninku. Naopak, přidává kontext, proč vlastně jedeme.

Mám kamarádku, která závodí na české úrovni silniční cyklistiky. Přesvědčil jsem ji loni v září na overnighter v Jeseníkách. Měla obavy, že si pokazí nožní adaptaci před závodem. Přespaly jsme ve dvou na seníku, ráno ujely 80 kilometrů domů přes kopce, a ona mi pak napsala, že to byl nejlepší trénink psychiky za celou sezónu.

Formát Overnighters tohle přesně ukazuje: vezmeš zajímavého člověka, dáš mu kolo a spacák, přespíte venku a něco se změní. Bikepacking.com to ví, Tailfin to teď ukazuje ve videu, a já doufám, že to brzy začnou točit i někdo z českých bikepackerů.

Pokud nevíš, kde začít, zkus nejdřív projet sekci Bikepacking 101 na bikepacking.com. Mají tam rady pro nováčky, průvodce výběrem brašen i seznam základního vybavení. A pak prostě vyraz. Jeden nocleh na kole udělá víc než deset článků, které si o tom přečteš.