Gravel dobývá Evropu: Hermolle a Young vyhráli v Graean Cymru

Loni v létě jsem stál na kraji lesní cesty ve Walesu, díval se na skupinu gravelistů mizející v ranní mlze a říkal si, že tahle disciplína konečně našla svoje místo mimo asfalt i mimo bahno cyklokrosu. Když jsem teď četl výsledky z Graean Cymru, ten pocit se mi vrátil silněji, než jsem čekal.

Graean Cymru ukázala, kam gravel míří

Elizabeth Hermolle a Jenson Young vyhráli závod Graean Cymru v severním Walesu, jednu ze zastávek seriálu UCI Gravel World Series. Trať byla rozdělená do dvou samostatných dnů, ženská a mužská elitní kategorie jely odděleně. Graean Cymru je zároveň kvalifikačním závodem pro mistrovství světa v gravelu 2026, takže výsledek v severním Walesu má váhu i o pár měsíců později.

Podobný obrázek nabízí i paralelní Gravel Earth Series, kde si Geerike Schreurs a Mads Würtz Schmidt na závodě The River dojeli sólo pro vítězství a zároveň si zajistili celkové prvenství seriálu. Do gravelu přitom stále víc pronikají jména, která byste čekali spíš na silnici nebo na horském kole. Keegan Swenson, šestinásobný vítěz Leadvillu, si k už tak nabitému programu přidal mistrovství světa v gravelu po obhajobě titulu na MTB Marathon Worlds. Marianne Vos míří do australského Nannupu na mistrovství světa s cílem získat zpátky duhový dres poté, co v roce 2025 skončila druhá a v roce 2024 vyhrála. Tiffany Cromwell se dokonce rozhodla, že právě říjnovým mistrovstvím světa v gravelu na domácí půdě v Austrálii ukončí profesionální kariéru, silniční rozlučku už má za sebou z Philadelphia Cycling Classic.

Tohle už není okrajová záležitost pro pár nadšenců s drop bary a širšími gumami. Gravel racing si buduje vlastní kalendář, vlastní hvězdy a ambice nezávislé na silnici, přestože z ní většina jezdců vzešla, a to je podle mě ten pravý signál, že disciplína dospěla.

Co s tím u nás na Vysočině nebo v Beskydech

Český gravel teprve dohání to, co se odehrává ve Walesu nebo v Austrálii, ale závodní scéna tu roste rychleji, než by člověk čekal ještě před pěti lety. Přesto bych varoval před představou, že k tomu, abyste si gravel užili, potřebujete startovní číslo. Mě na tom baví přesně opak, totiž že stejná trať, po které jede závodní pole na čas, se dá projet vlastním tempem s brašnami na rámu a stanem přivázaným k sedlovce.

Pokud vás výsledky z Graean Cymru nalákaly spíš k výletu než k závodění, nekupujte si hned nejdražší rám s karbonovou vidlicí. Stačí gravelka nebo i starší cyklokros s pneumatikami kolem čtyřicítky, rámová brašna na základní nářadí a jídlo a stažená offline mapa pro místa bez signálu, kterých je v Beskydech nebo na Šumavě pořád dost. Trasa a plánování rozhodují mnohem víc než komponenty na rámu, a rostoucí zájem o gravel u nás naštěstí znamená, že přibývá i komunitních map a značených tras, které dřív existovaly jen v hlavách místních jezdců.

Až příště pojedu kolem lesní cesty podobné té waleské, budu vědět, že na druhé straně světa právě někdo bojuje o duhový dres na stejném typu štěrku, po kterém jsem se tehdy jen tak toulal. A že obojí, závod i toulání, patří ke stejné disciplíně.