Canyon-SRAM a kampaň We Femmes: tisíc nových cyklistek ročně a co z toho plyne pro Česko

Když Canyon-SRAM 28. července 2026 odhalil nový dres pro Tour de France Femmes, nešlo jen o další výměnu barev na startovní listině. Tým zároveň oznámil kampaň We Femmes s jedním velmi konkrétním závazkem: každý rok přivést do cyklistiky tisíc žen. Číslo je záměrně měřitelné a záměrně ambiciózní.

Pro kohokoliv, kdo sleduje profesionální peloton ženské silniční cyklistiky, je to signál, že marketing se konečně posouvá od obecných frází k ověřitelným cílům. Já osobně takový přístup vítám, protože v cyklistice platí totéž co při časovce: mluvit o průměrné rychlosti je hezké, ale stopky nekecají.

Nový dres, nový příběh

Nový dres, který tým představil pro letošní ročník Tour de France Femmes, nese charakteristicky pestré provedení s světlejší základnou a pro tým typickým abstraktním barevným vzorem. Logo kampaně We Femmes je umístěno na rukávech, zádech i hrudi dresu, takže vizuální propojení iniciativy se závodním výstrojem je zcela přímé. Canyon jako výrobce kol provozuje vlastní e-shop s dostupností pro Českou republiku a web nabízí i českou jazykovou verzi, což oceníme každý, kdo chce nakoupit přímo u výrobce bez zbytečných překážek.

Zwift, jeden z partnerů celého ekosystému kolem Tour de France Femmes, nabízí tréninkovou platformu pro chytré trenažéry a kola, která odstraňuje jednu z největších překážek pro začínající cyklistky v Česku, totiž obavy z venkovní jízdy v hustém provozu nebo za špatného počasí. Trénink na Zwiftu přináší podle platformy stejné aerobní a anaerobní benefity jako jízda venku, bez přidaných rizik silničního provozu. To je argument, který v českém prostředí rezonuje víc než kdekoli jinde, protože infrastruktura pro cyklisty je tu stále nedostatečná.

Tisíc žen ročně: jak to vlastně funguje?

Kampaň We Femmes si dala za cíl tisíc nových cyklistek ročně. Konkrétní mechanismus náboru, tedy jestli jde o organizované tréninky, online komunitu nebo slevy na vybavení, zatím není plně popsán, ale samotné stanovení měřitelného čísla je metodologicky správný krok. V závodní cyklistice pracujeme s watty a kilometry, ne s dojmy. Stejně přesně by měla fungovat i inkluzivní kampaň.

Pro srovnání: v Česku registruje Český svaz cyklistiky dlouhodobě výrazně méně žen než mužů v závodní kategorii. Přesná čísla se rok od roku liší, ale strukturální nerovnováha je zřejmá každému, kdo byl někdy na oblastním přeboru. Ženské závody mívají zlomek startovního pole oproti mužské kategorii a ceny jsou zpravidla nižší. Tohle není stížnost, je to kontext.

Právě proto je zajímavé sledovat, jak velké týmy jako Canyon-SRAM přistupují k náboru. Pokud kampaň We Femmes skutečně funguje jako nástroj, který spojuje profesionální závodní tým s hobby komunitou přes sdílené obsahové kanály a živé eventy, mohla by se stát modelem i pro české oddíly. Třeba tak, že místní klub zaštítí sérii výjezdů pro ženy začátečnice a propojí ji s mezinárodní platformou.

Brána na Zwift přitom není jen marketingový trik. Platforma nabízí tisíce tréninků, skupinové jízdy 24 hodin denně a závodní kategorie pro každou úroveň, od úplných začátečníků po národní mistrovství. Mathieu van der Poel Zwift veřejně popisuje jako nástroj, díky kterému dokáže bezproblémově zařadit kvalitní tréninky do nabitého kalendáře a zároveň se bavit při jízdě s přáteli. Když tohle říká jeden z nejlepších závodníků světa, hobbyisté by to měli brát vážně. Pro ženu, která se teprve rozhoduje, jestli cyklistiku zkusí, je přitom vstup přes tréninkovou aplikaci psychologicky bezpečnější než rovnou na start závodů.

Překážky, které kampaň neodstraní sama

Být upřímný znamená také říct, co jedna mediální kampaň nezmůže. Česká ženská cyklistika bojuje s několika strukturálními problémy najednou. Nedostatek bezpečné infrastruktury, nízká viditelnost závodů v médiích a chybějící juniorské programy zaměřené specificky na dívky jsou výzvy, které vyžadují práci klubů, svazu a municipalit, ne jen nový dres světového týmu.

Aerodynamika, o které se v profesionálním pelotonu mluví jako o klíčovém faktoru výkonu, je dobrý příklad. Začínající závodnice se o draftu, tedy o úspoře energie jízdou v závětří skupiny, dozví většinou až v závodní praxi. Pokud ale chybí dostatečná závodní scéna, kde by se tuhle taktiku mohly učit, zůstává znalost jen teorií.

Kampaň We Femmes může v Česku fungovat jako katalyzátor dvěma způsoby. Zaprvé, zvýší povědomí o tom, že ženská cyklistika existuje na nejvyšší úrovni a že Tour de France Femmes je skutečný Grand Tour, nikoli satelitní akce. Zadruhé, konkrétní číslo tisíc nových závodnic ročně vytváří tlak na transparentnost: za rok nebo dva bude možné se zeptat, jak se to daří, a tým bude muset odpovědět.

To je přesně ten typ zodpovědnosti, který české ženské cyklistice chybí. Nejde o to mít nejhezčí dres, i když ten nový od Canyon-SRAM rozhodně není nudný. Jde o to mít systém, který dokáže přivést ženu od prvního otočení pedálů až po start prvního závodu. A pak třeba dál.

Závěr je jednoduchý: We Femmes je dobrý začátek. Pro Česko by bylo nejlepší, kdyby se domácí kluby a svaz inspirovaly metodikou, ne jenom estetikou.