Bezpečnost cyklistů v Londýně: poučení pro česká města

Pokud do práce jezdíte na kole každý den, statistiky nehodovosti nejsou jen suchá čísla – jsou to vaše šance, že se večer vrátíte domů v pořádku. Londýn je v tomhle zajímavý příklad. Je to obří město s hustým provozem, a přesto se mu daří snižovat počet usmrcených cyklistů. Pojďme se podívat, co za tím stojí, a hlavně co by si z toho mohla vzít Praha, Brno nebo Ostrava.

Co se v Londýně povedlo

Začněme čísly, protože ta mluví jasně. Šest lidí zahynulo při jízdě na kole na londýnských silnicích loni, což je nejnižší počet od roku 2020 a druhý nejnižší vůbec zaznamenaný. Pro srovnání – v roce 2024 šlo o devět usmrcených cyklistů. Celkově se počet lidí usmrcených na londýnských silnicích snížil o 13 procent, ze 110 v roce 2024 na 96 v roce 2025.

Co je na tom z pohledu komutera nejdůležitější: tenhle pokles přišel navzdory tomu, že lidí na kolech přibývá. TfL ohlásilo 1,5 milionu denních jízd na kole v roce 2025, což je nárůst o 12,7 procenta oproti 1,33 milionu v roce 2024. Jinými slovy, na silnicích je víc cyklistů, ale riziko na jednu jízdu klesá. Provizorní data ukazují, že počet zraněných na milion jízd na kole klesl o 27 procent mezi obdobím 2010–14 a rokem 2025 (ze 14,3 zraněných cyklistů na milion jízd na 10,4).

To není náhoda ani štěstí. Za poklesem stojí konkrétní opatření, která se dají popsat a okopírovat.

Klíčem je rychlost a infrastruktura

Když se podíváte, co londýnské nehody způsobuje, vyjde vám jeden hlavní viník – rychlost. V 57 procentech smrtelných nehod v roce 2025 byla nadměrná rychlost uvedena jako jeden z přispívajících faktorů. A není to výkyv jednoho roku: podle TfL byla rychlost faktorem ve 48 % smrtelných nehod v Londýně v roce 2022.

Odpovědí je systematické snižování rychlosti. TfL a starosta pokračují ve snižování rychlostí napříč Londýnem, přičemž více než 250 km silnic TfL nyní spadá pod rychlostní limit 20 mil za hodinu (zhruba 32 km/h) a nejméně dalších 65 km sítě silnic TfL dostane snížené limity do roku 2030. K tomu se přidává budování bezpečnějších křižovatek – TfL staví 73 takzvaných Safer Junctions, z nichž je 43 už hotových.

Je tu i druhá strana mince, na kterou bychom neměli zavírat oči. Šéfka bezpečnosti TfL Lilli Matson sice mluví o povzbudivém poklesu úmrtí, zároveň ale přiznává hluboké znepokojení nad nárůstem vážných zranění. A je dobré vědět, kdo to odnáší: 81 procent lidí usmrcených nebo vážně zraněných na londýnských silnicích v roce 2025 byli chodci, cyklisté nebo motorkáři. Tedy ti nejzranitelnější, přesně ta skupina, do které my komutéři patříme.

Jak na tom jsme u nás

Tady narážíme na první praktický problém: česká data se srovnávají hůř, než by člověk čekal. Policie ČR sice vede podrobnou statistiku nehodovosti s daty po jednotlivých měsících a letech, ale na rozdíl od Londýna u nás chybí přepočet nehod na počet ujetých kilometrů nebo jízd na kole. Statistické údaje o nehodovosti na území ČR jsou veřejně dostupné na webu Policie ČR, kde najdete měsíční i roční přehledy v PDF.

Proč je to důležité? Protože holé číslo „kolik cyklistů zemřelo“ vám neřekne, jestli je jízda na kole bezpečnější, nebo jen ubylo lidí na kolech. Londýn právě díky přepočtu na milion jízd dokáže ukázat, že i při rostoucím počtu cyklistů riziko klesá. Bez podobného ukazatele se u nás točíme dokola v dohadech.

Co by si Praha, Brno a Ostrava měly vzít

Když to shrnu z pohledu člověka, který každý den lavíruje mezi auty cestou do práce, londýnský recept je překvapivě jednoduchý a hlavně levný ve srovnání s velkými stavbami:

Zóny 30 tam, kde se mísí auta a kola. Londýnské limity 20 mph odpovídají našim zónám 30. Tohle je nejlevnější opatření vůbec – pár značek a zpomalovacích prvků. Při 30 km/h máte výrazně větší šanci nehodu přežít než při padesátce. A funguje to plošně, ne jen na jednom pruhu.

Bezpečné křižovatky. Většina vážných střetů cyklisty s autem se odehraje právě na křižovatkách. Londýnský přístup „identifikuj nejhorší místa a přestav je“ je něco, co jde aplikovat i s omezeným rozpočtem – stačí začít od těch nejnebezpečnějších uzlů.

Měřit pořádně. Bez dat o intenzitě cyklodopravy nepoznáme, jestli naše opatření fungují. To je úkol pro magistráty, ne pro nás v sedle, ale stojí za to ho připomínat.

Pro nás, kdo kolo bereme jako dopravní prostředek a ne jako sport, z toho plyne jasná zpráva: nejde o helmu za tři tisíce ani o reflexní vestu (i když ty pomůžou). Skutečný rozdíl dělá to, jak je postavená a nastavená silnice pod koly. Londýn ukazuje, že když se sníží rychlost aut a opraví nejhorší křižovatky, čísla jdou dolů i v desetimilionovém městě. Není důvod, proč by to nemohlo platit i v českých městech – pokud bude vůle to zaplatit a hlavně překousnout odpor řidičů, kterým se zóny 30 nelíbí.