Scott Addict Gravel s 32" koly: vítězství v ultra maratonu a co z toho plyne pro nás

Existuje moment na každé vícedenní výpravě, kdy se asfalt rozplyne kdesi za zády a před tebou se otevře jen prašná cesta mizící v kopcích. Právě tehdy začneš přemýšlet o tom, co máš pod sebou — jak kola, vidlice a brašny zvládnou hodiny a kilometry, na které jsi se vydal. A přesně v této chvíli se vyplatí sledovat, kam směřuje špička gravelového ultra ježdění. Protože to, co dnes testují závodníci na hraně svých sil, se zítra může objevit pod tebou na výpravě k zapomenutým samotám.

Nedávno přišel signál, který stojí za pozornost každého, kdo bere bikepacking vážně. Na slavném ultra závodě UNBOUND XL totiž zvítězil prototyp s netradičně velkými koly — a to hned při svém prvním ostrém startu.

Když větší kola vyhrávají nejtěžší závod

Pojďme rovnou k jádru věci. Robin Gemperle vyhrál ročník 2026 závodu Unbound XL na prototypu Scott Addict Gravel RC s 32" koly. A nebyl to žádný nedělní výlet — Robin Gemperle ho zdolal po 21 hodinách a 20 minutách mokrého a zablácaného gravelového závodění, včetně zhruba 13 mil, které musel kvůli extrémnímu počasí ničícímu prašné cesty ujít pěšky. Kdo někdy tlačil naložené kolo blátem, ten ví, že tohle je úplně jiná liga utrpení.

Jen čísla samotného závodu napovídají, o jak brutální podnik šlo. Závod měřil 356,5 mil (573,7 km) a přestože odstartovalo 237 jezdců, do cíle jich dojelo jen 59. To je obraz, který si zaslouží respekt — víc než dvě třetiny startovního pole nedojely. Když v takovém pekle zvítězí kolo s nezvyklou geometrií a velkými koly, není to náhoda ani marketingový trik.

Autor článku to shrnuje jasně: 32" kola si v gravelovém závodění budou dál razit cestu. A já dodávám — to, co dnes vidíme na startu Unbound, dřív nebo později prokape i k nám, kteří hledáme dobrodružství mimo závodní čísla.

Proč jsou větší kola pro dálkové cesty zajímavá

Standardem v graveláckém světě jsou kola 700c (tedy 29"), a většina z nás na nich jezdí naprosto spokojeně. Proč by tedy někdo sahal po ještě větším rozměru? Odpověď leží v tom, co takové kolo dělá v terénu: větší průměr lépe překonává nerovnosti, „přenese tě" přes kameny a výmoly s menší ztrátou energie a na dlouhých vzdálenostech ti šetří síly. A přesně o sílu jde, když máš před sebou stovky kilometrů.

Zajímavá je i otázka pneumatik a vůle v rámu. Řada čtenářů u prvního představení prototypu zpochybňovala vůli pro pláště, protože mezi rámem a pneumatikou nebylo vidět příliš místa. Gemperle přitom údajně závodil na 50mm (2,0") gravelových pláštích, zatímco většina nových 32" plášťů uvedených letos na jaře měří 2,4". I s tím užším pláštěm ale rám podle všeho nabídl dostatečnou vůli pro odvod bláta po většinu závodu — a v terénu plném mokrého bláta je právě tohle detail, který může rozhodnout.

Pro nás, kteří plánujeme vícedenní výpravy, je tu jedna důležitá lekce: velká kola nejsou samospasitelná. Dávají smysl tam, kde je člověk dlouho v sedle a kde se hraje o efektivitu jízdy přes hrubý povrch. Na krátké okruhy kolem města je nepotřebuješ. Než podlehneš lákadlu nejnovějšího rozměru, zeptej se sám sebe, jaký terén opravdu jezdíš.

Co si z vítězné výbavy odnést na vlastní výpravu

Nejcennější na takových závodech není samotné kolo, ale to, jak si vítěz uspořádal výbavu. A tady je Gemperleho setup učebnicí minimalismu, který přesně sedí do bikepackingové filozofie.

Před závodem měl na prototypu nastavené dva košíky na lahve a dlouhou aerodynamickou brašnu Apidura Aero Top Tube Module. To je přesně ten typ úvahy, který bys měl vést i ty: voda a snadno dostupné jídlo na prvním místě, zbytek až potom. Sám Gemperle je přitom známý tím, že balí nalehko — a přesto to na takhle dlouhý závod nestačilo a doplnil výbavu hydratační vestou Apidura Racing Hydration Vest, do které sbalil další tekutiny a zbytek nezbytností.

Z hlediska navigace a bezpečnosti je jeho řešení inspirativní svou jednoduchostí. Vzadu si pod sedlo zastrčil satelitní lokátor Garmin inReach Mini a k němu jednoduchou malou zadní světlo Redstream. Satelitní tracker je věc, kterou bych každému na odlehlé vícedenní cestě doporučil zvážit — když jsi sám kdesi v horách bez signálu, je to tvoje pojistka. Žádná složitost — jen funkční řešení, které drží.

Co si z toho vzít na vlastní cestu? Že dobré vybavení neznamená drahé vybavení ani jeho hromadu. Znamená to promyšlené minimum, které ti spolehlivě poslouží: voda po ruce, světlo, navigace a způsob, jak dát o sobě vědět. Zbytek je často jen váha navíc, kterou potáhneš do kopce.

Svoboda začíná tam, kde končí asfalt

Závod Unbound nese ve své filozofii ducha, který každý gravelista a bikepacker zná až v kostech. Být „unbound" znamená být nespoutaný a nesvázaný — touha po svobodě, která se ozývá už v samotném názvu závodu. Přesně tahle touha nás žene na prašné cesty, do míst, kam silnice nevede a kde mobilní signál mizí.

Vítězství 32" Scott Addict Gravel je pro nás v Česku zajímavé hlavně jako připomínka, že gravelová scéna je živá a neustále se posouvá. Nemusíš hned běžet pro nejnovější rozměr kol — ale vyplatí se sledovat, kam míří ti nejlepší, a brát si z jejich rozhodnutí to praktické. Promyšlenou výbavu, respekt k terénu a odvahu vyrazit dál, než kam jezdí ostatní. Protože nakonec nejde o kola pod tebou, ale o cesty, které na nich objevíš.